Svatební pohár

Svatební pohár, který muzeum opatruje ve svých sbírkách, je jedním z pouhých třech exemplářů známých z celé České republiky. Kameninový pohár na nožce datovaný na počátek 15. století byl nalezený v zásypu vrcholně středověké odpadní jímky při dostavbě budovy dnešního magistrátu v roce 1977. Hnědě glazovaný pohár je vysoký 14 centimetrů, okraj má utvářený do pěti laloků a na těle nese plastickou výzdobu v podobě lidských obličejů. Na jedné straně je vymodelován obličej ženy (nevěsty), na protilehlé straně obličej muže (ženicha), jeho vous tvoří zároveň ouško pohárku. Další exemplář svatebního poháru byl nalezen v Hradci Králové a třetí pochází z  Brna. I když materiál použitý k výrobě druhých dvou pohárů i modelace výzdoby jsou odlišné, přesto všechny tři reprezentují luxusní zboží vyrobené ke speciálnímu účelu. V zemích západní Evropy (zejména v Porýní a Anglii) má zvyk společného pití nevěsty a ženicha z jednoho poháru dlouhou tradici, dodnes dodržovanou. V našich zemích jde jednoznačně o import.

Legenda o vzniku svatebního poháru vypráví o lásce šlechtické dcery jménem Kunigunda a mladého zlatníka. Lásce otec dívky nepřál a nebohého mladíka dal uvrhnout do vězení. Slzy dívky však otce obměkčily a on vymyslel pro zlatníka úkol, jehož splnění by mu zaručilo svobodu i ruku sličné Kunigundy. Zlatník měl vyrobit pohár, ze kterého by najednou mohli pít dva lidé, aniž by jednu jedinou kapku rozlili. Šlechtic tajně doufal, že je to úkol nesplnitelný. Ovšem šikovný řemeslník pohár vyrobil. Měl tvar ženské postavy v dlouhé sukni, která nad hlavou držela malý pohyblivý pohárek. Když se postava otočila hlavou dolů, bylo možné do sukně nalít nápoj pro jednoho a z pohyblivého pohárku mohl pít druhý. Tak si zlatník vysloužil svou nevěstu a pohár se stal symbolem vzájemného přizpůsobení, věrnosti a lásky.

kurátorka archeologické sbírky, zástupkyně ředitele, organizační náměstkyně Mgr. Eliška Wiesnerová