Přesně 135 let bezdomovcem!
Stěhování z místa na místo, život ve věčném provizoriu, takový osud provázel ústecké muzeum přesně 135 let jeho existence. Rokem 2011 se konečně zlomila nepřízeň hvězd a vzácné sbírky k dějinám Ústecka spočinuly v důstojných prostorech první opravdové budovy městského muzea (video zde).
Muzeum v Ústí vzniklo roku 1876 a první expozici otevřelo v hotelu „Zlatá loď“ v Hrnčířské ulici (dnes sídlo restaurace Na Předmostí). Ale už za pár týdnů muselo jinam a pak zase jinam…, během prvních deseti let se stěhovalo osmkrát. Počet sbírkových předmětů i prestiž muzea stoupaly a potřeba vlastní muzejní budovy se zdála být nezbytnou. Roku 1914 město schválilo výstavbu nového městského muzea v Palachově ulici u Městských sadů. První světová válka však záměr zhatila a v poválečné nouzi se zdálo spásou ctihodné gesto přední ústecké průmyslnické rodiny Wolfrumů darovat pro potřeby muzea zámek v Trmicích. Ani šlechtické sídlo se však nestalo trvalým domovem. Jednak brzy přestalo dostačovat potřebám muzea a navíc dlouhodobá absence údržby přivedla v 60. letech zámek na pokraj totální devastace. Roku 1971 přišel další příslib výstavby specializované budovy městského muzea, která měla vyrůst na Mírovém náměstí. Opět však dostalo přednost provizorní řešení, a tak se roku 1972 nastěhovali muzejníci do neorenesanční školní budovy vedle divadla. Nejdříve spolužili v jedné budově se školáky a posléze obsadila bývalé třídy hlavní pošta. Muzeum hrálo jen roli trpěného nájemníka. Odstěhováním pošty na konci 20.století vyvstala otázka nového využití historického objektu. Přišla šance konečně zřídit důstojné městské muzeum a také předzvěst dalšího, snad už posledního stěhování.
Jak dostal Císařský sál své jméno?
Roku 1876 neměla jeho císařská milost nejspíš ani potuchy, že ústečtí radní právě zbudovali novou měšťanskou školu. Ale v ústeckém měřítku šlo o projekt historicky zvlášť významný. Monumentální školní budova pojatá v neorenesančním stylu představovala ve své době nejreprezentativnější stavbu v širokém okolí. Město, nemajíc vlastní radnici, nechalo do školy naprojektovat honosný sál pro zasedání zastupitelstva a jiná prestižní shromáždění. Tomu odpovídala i výzdoba zahrnující bohatou výmalbu stěn a stropů alegorickými motivy doplněnou zlacení z plátkového zlata. Škola, která se roku 1897 rozšířila přístavbou do uzavřeného bloku, položila základ ústecké „Ringstrasse“, tedy prestiží adresy plné výstavných veřejných paláců po vzoru Vídně. Brzy následovaly v sousedství další stavby poštovního paláce (1900), městského divadla (1909) a městské knihovny (1912).
Když 17. června 1901 při své cestě po Českém království navštívil Ústí nad Labem císař František Josef I., nebylo sporu o tom, kde se bude konat císařská audience s předními obyvateli města. Místem této výjimečné události se logicky stala právě budova dnešního městského muzea. A tak na paměť této události získal Císařský sál své honosné jméno. Je sympatickou náhodou, že znovuotevření muzea po generální rekonstrukci se odehrálo takřka na den přesně 110 let od císařské návštěvy. Veřejnost zásluhou nečekaného objevu nástěnných maleb a jejich precizního zrestaurování (video zde) mohla poprvé opět shlédnout Císařský sál tak, jak jej viděl právě František Josef I. Do vstupní haly budovy se také po desetiletích vrátila po válce odstraněná pamětní deska, připomínající pobyt slavného rakouského císaře v Ústí nad Labem.
Co skrývá ústecké muzeum?
Muzeum v Ústí nad Labem existuje od roku 1876. Do roku 1901 se o něj staral ústecký Průmyslový spolek, poté ho až do roku 1939 spravovala Muzejní společnost. V následujících desetiletích muzeum patřilo do kompetence různých stupňů státní správy nebo samosprávy. Od roku 1986 je muzeum podřízeno politické reprezentaci statutárního města Ústí nad Labem, jehož je příspěvkovou organizací. V současné době jsou jeho muzejní sbírky a knižní fondy majetkem města Ústí nad Labem. Muzeum se ve své prácí řídí zákonnými předpisy pro správu movitého kulturního dědictví, pro péči o sbírky muzejní povahy a pro veřejné knihovny. V současnosti Muzeum města Ústí nad Labem spravuje cca 200 000 evidenčních čísel muzejních sbírkových předmětů a jejich souborů. Obhospodařuje cca 60 000 knižních jednotek v odborné muzejní knihovně, která má na starost také cca 2000 svazků starých tisků a rukopisů.
Jak počtem, tak kvalitou sbírek patří Muzeum města Ústí nad Labem k nejvýznamnějším regionálním muzejním institucím v České republice. Sbírkové předměty muzea jsou průběžně veřejnosti představovány jako součást výstav či expozic a rovněž slouží k badatelské činnosti (více informací „pro badatele“).
Rekonstrukce muzejní budovy
Město Ústí nad Labem získalo v roce 2008 roce na rekonstrukci muzejní budovy prostřednictvím Regionálního operačního programu soudržnosti Severozápad dotaci z Evropského fondu pro regionální rozvoj ve výši 337 milionů korun. Celkové náklady na rekonstrukci historické z roku 1876 přesáhly 400 mil. Kč. Práce na rekonstrukci probíhaly přibližně dva roky.
Rekonstrukce zahrnula kompletní stavební práce včetně inženýrských sítí. Opravou prošla střecha a půdní prostory, kde vzniklo nové patro, ve kterém jsou umístněny kanceláře a laboratoře. Nově jsou také vybaveny depozitní prostory. Jedním ze základních úkolů rekonstrukce bylo také vybudování výtahů pro muzejní provoz a pro návštěvníky. Atrium muzea bude zpřístupněné jako oddychová zóna v centru města. Budova ústeckého muzea skrývá několik zajímavostí. Například jde o první objekt napojený v roce 1922 na dálkové topení v tehdejším Československu. Poslední větší opravy na budově se odehrály na přelomu let 1945-1946, kdy byly odstraňovány škody způsobené leteckými nálety z dubna 1945(video I. a video II.).
Ve zrekonstruovaném muzeu vznikly výstavní prostory pro krátkodobé výstavní projekty, přednáškové místnosti a ateliéry muzejní pedagogiky. Součástí muzea je také knihovna se studovnou. Největší část stálých expozic připravuje Collegium Bohemicum ve spolupráci s ústeckým muzeem. Správcem objektu bude Muzeum města Ústí nad Labem, které ho bude užívat v úzké spolupráci s Collegiem Bohemicem o.p.s. a s dalšími partnery projektu rekonstrukce, kterými jsou Univerzita Jana Evangelisty Purkyně a Společnost pro dějiny Němců v Čechách.
