Kufřík na příbory 1800

Cestovní kufřík na příbory byl do sbírek muzea zakoupen v roce 1927 od paní Anny Fipelové. A to je také vše, co o historii dřevěné skříňky 30 cm vysoké, 27,5 cm široké a 21 cm hluboké víme. Už fakt, že kufřík byl do sbírek muzea zakoupen, svědčí o tom, že se nejedná o běžnou věc. Zdobné provedení v jádru dřevěné uzamykatelné kazety s přihrádkami ukazuje, že měla ochraňovat cenný obsah. Byl jím soubor příborů pro 12 osob, doplněný 8 lžičkami a trojicí servírovacích lžic a naběraček. Kufřík z vnějšku potažený hnědou jemnou kůží je kvádrový, s okosenými předními rohy a horní plochou. Hrany zdobí tlačené ornamenty. Provedení ukazuje buď na práci zkušeného knihaře anebo spíše na práci takzvaného ozdobníka. V interiéru jsou oddíly pro jednotlivé kusy polstrovány načervenalou štípenkou, na hranách jednotlivých oddílů jsou nalepeny pásky stříbrného dracounu. I toto ukazuje na zkušeného výrobce kazet a etují na šperky. Kufřík, nebo spíše cestovní kazeta na příbory svým provedením ukazuje na dobu vzniku někdy na začátek 19. století. Předpokládáme, že příbory v takto luxusní kazetě byly stříbrné a jejich zhotovitel každý kus rád označil svou značkou – puncem, s iniciály svého jména. Jaký byl jejich další osud, nevíme. Mohly se dědit a tvořit tak něco, podle čeho vzniklo označení „rodinné stříbro“, ale také mohly padnout za oběť válečným rekvizicím již za napoleonských válek a zůstal po nich jen krásný uzamykatelný kufřík, z něhož se můžeme těšit dodnes.

konzervátor a kurátor uměleckého řemesla PhDr. Jiří Belis