Vernisáž se koná v Muzeu města Ústí nad Labem ve čtvrtek dne 7. 8. v 17.00 hodin, výstava je pak přístupná od 8. 8. do 21. 9. 2014.
Pod poněkud sebeironickým názvem uvádí ústecký malíř a grafický designer
Vladimír Halíř (1961) své obrazy a objekty z posledních zhruba patnácti let. Počátky Halířovy tvorby však spatřujeme již v době studií na vysokých školách technického směru v Brně v letech 1980 - 1984. Svět profesní umělecké tvorby se mu však blíže otevřel až na katedře výtvarné výchovy PF Univerzity Karlovy (1988 -1989).Autorova výstava v ústeckém muzeu je rozložena do několika kapitol. Nejstarší skupina obrazů, autorem označovaná
"Žádné komorní příběhy" (2005-2011), se vyrovnává s problematikou současných lidských bytostí nahlížených z ironického pohledu. Už zde se Vladimír Halíř vyjadřuje v sarkastických totemických symbolech. Absolutním protikladem je soubor
"Gender limits" (2010 -2012). V těchto velkoformátových kreacích podrobuje malíř odvěký sexuální symbol - ženská ňadra - geometrické stylizaci.
Kombinuje digitálně zpracovanou fotografii, přenášenou na klasické lněné
plátno, s čistě rukodělnou technikou variabilních perforací. Svou
možnost využívat moderní tiskařské stroje, schopné inkoustovým tiskem
reprodukovat s absolutní věrností jakoukoliv výtvarnou předlohu, pak
autor rozvíjí až dodnes.
V cyklu nazvaném
Rorschach - Ikea - Test
se Vladimír Halíř obrací k dnes již klasickému způsobu abstraktního
výrazu, pojednávaje papírový podklad skvrnami vzniklými litím a
stříkáním. Již v tomto stadiu používá - a v tom je zřejmě jeden z jeho
objevů - kvalitních UV inkoustů z tiskových plotrů. Skenováním poté
přenáší předlohu na přírodní plátno a do výsledků tohoto technického
postupu pak zasahuje čistě malířskou technikou olejomalby formou retuší,
doplňků a rukopisných dořešení. Nicméně autor je, a to od svých
počátků, rozený vypravěč, ironický glosátor každodenních společenských
situací, a tak nakonec své veškeré získané, a často překvapující
technické objevy z předchozích cyklů dává opět do služeb figurativního
výrazu. To jest do cyklu, který autor nazval
Solitéři a rekruti.
Technický postup je tu ještě složitější, ale autorova výpověď je tu
uchopitelnější, zejména pokud se necháme navést názvy obrazů, které svou
výrazovou brilancí leccos napoví i o autorově nesporných literárních
ambicích.
text: Jan Škvára