Vznik zastávky MHD Muzeum v Ústí nad Labem

Na počátku byl projekt rekonstrukce budovy muzea v Ústí nad Labem, který se zpracovával v letech 1999-2001. Už v tomto projektu se řešily vztahy muzea jako instituce k veřejnému prostoru a k postavení budovy muzea v urbanistickém kontextu města Ústí nad Labem. V základní rovině bylo definováno postavení muzea jako instituce veřejné a otevřené, a to v přímé návaznosti na městské komunikační vazby. Jedním z cílů rekonstrukce ústeckého muzea bylo obnovení hlavního historického průčelí a vstupu do muzea z dnešní Brněnské ulice. Z logiky této věci také vychází myšlenka, že se Sady B.Smetany, které se nachází před tímto hlavním průčelím, stanou v budoucnu vnějším prostorem muzea, kde se budou moci odehrávat různé doprovodné veřejné kulturní aktivity. Ty by měly naplňovat ideu muzea otevřeného do veřejného prostoru.

V kontextu s tímto návrhem byla také formulována myšlenka dvě autobusová stání ze šesti, která nesou označení Hraničář a zároveň bezprostředně sousedí se Sady B.Smetany, přejmenovat na zastávku Muzeum. Další čtyři stání v prostoru Masarykovy ulice mezi křižovatkami se Špitálským náměstím a s Londýnskou ulicí by měla zůstat u historického označení Hraničář. To by mělo vést k dílčímu zlepšení orientace především návštěvníků města Ústí nad Labem a jeho muzea, a samozřejmě to také mělo přispět k prohloubení obecného povědomí obyvatel města Ústí nad Labem o existenci a lokalizaci jejich muzea.Při dokončení rekonstrukce muzea v roce 2011 se o těchto návrzích vedla jednání, která ale došla k úspěšnějšímu konci až v letošním roce, kdy se vzhledem k přípravám dílčích změn v městské hromadné dopravě zdálo jako ekonomicky a technicky nejvhodnější přistoupit k již dříve navrženému přejmenování výše zmíněných dvou ze šesti stání zastávky MHD Hraničář Změnu názvu musí například schválit zastupitelstvo příslušného městského obvodu, příslušný dopravní úřad a tento proces je podroben veřejné kontrole

Muzeum jako instituce a také historická budova, ve které nyní sídlí, jsou součástí života města Ústí nad Labem od roku 1876. Úvahy o postavení a funkci muzea v současném životě města mají vždy svou legitimitu, ostatně muzeum je veřejná instituce, financovaná především z veřejných rozpočtů. Zároveň má muzeum svou dlouhodobou vizi, kterou mnohdy naplňují až pokračovatelé těch, kteří s těmito vizemi původně přišli. To, že muzeum bude mít své trvalé sídlo v jeho dnešní budově, bylo poprvé zformulováno již počátkem sedmdesátých let 20.století. Trvalo čtyři desetiletí, než se tento projekt podařilo naplnit. Stejně tak může trvat ještě dlouho, než se podaří naplnit představu muzejního parku v prostorách dnešních Sadů B.Smetany. To ale neznamená, že bychom neměli dělat alespoň dílčí kroky k dosažení tohoto cíle.Je více než nešťastné, že zavádějícím titulkem Zastávku v centru Ústí přejmenují. Z Hraničáře bude Muzeum. ze dne 2.10.2014 Ústecký deník u své ankety uvedl řadu svých čtenářů v omyl. Nikdo neruší zastávku Hraničář, ani ji jako celek nepřejmenovává. Jako jeden z původních autorů myšlenky  o rozšíření muzejních aktivit směrem do Sadů B.Smetany a s tím související přejmenování dvou přilehlých stání MHD jsem ochoten diskutovat o rozumných argumentech pro nebo proti, ale je pro mne těžké tuto diskuzi vést v atmosféře předvolební hysterie a evidentně neinformovaných nebo zmatečných názorů. Doufám, že v čase povolebním se situace změní a racionální veřejnou diskuzi umožní.