Čerstvě zachráněné památky na stavbu lodí na Ústecku vystavuje Muzeum města Ústí nad Labem jako exponát měsíce března. Na přelomu února a března 2015 se totiž definitivně uzavřela několikasetletá historie stavby říčních člunů na Ústecku. Zařízení loděnice ve Valtířově (část města Ústí nad Labem) rozebrala těžká technika do kovošrotu. Zaniklo tak poslední místo, kde ještě před třemi lety rostla od šroubku mohutná ocelová plavidla. Další ústecké loděnice v Olšinkách pro změnu podlehly spontánní devastaci v uplynulých dvou letech. Dobová dochovaná dokumentace dokládá, že to byl fascinující okamžik, když dokončená loď poprvé s velkým šplouchnutím sklouzla z loděnice do řeky. Přestože se v Ústí stavěly v průměru čtyři plavidla ročně, pokaždé to znamenalo společenskou událost, u níž nechybělo šampaňské a fotoreportéři. Dynamické fotografie lodí se stříkající vodou zůstanou nyní tím jediným, co bude tradici ústeckého loďařství připomínat. Mostové jeřáby, řezačky ocelových plátů, obří matrice pro stavbu lodních trupů či železné skluzy do řeky, to všechno se v posledních dnech změnilo v kusy šroty a teď míří do tavících pecí oceláren.
Valtířovská loděnice s tradicí od roku 1881 bude po vyčištění od
všeho železného čekat na nové využití. „Areál byl sice zanedbaný, ale
když jsme dorazili na první obhlídku, vypadalo to, jakoby loďaři teprve
včera odešly od svého nářadí a zítra zase mají pokračovat ve stavbě
majestátních plavidel,“ popsal historik ústeckého muzea Martin Krsek
loděnici těsně před likvidací. Současný majitel areálu firma Kovodemont
umožnil muzejníkům zdokumentovat loděnici a vybrat zajímavé exponáty pro
muzeum. „Našli jsme lodní lampy, historická vesla ze záchranných člunů,
lodní houkačku a další drobné součásti pro stavbu lodí. Probírali jsme
se hromadou precizní výkresové dokumentace, ale narazili jsme třeba i na
šatní skřínku plnou prázdných lahví od vína s etiketami starými
čtyřicet let nebo na zapomenutou kolekci propagandistických plakátů z
dob normalizace,“ vypočetl objevy historik. Muzejníci odvezli třeba také
nářadí z kovárny či plechové šablony pro vyhotovení jmen lodí v
češtině, ruštině, holandštině a dalších jazycích. Rozměrově největší
objev představovala obří dřevěná šablona, podle níž se stavěl profil
trupu lodě. Její délka přesahuje pět metrů a výška dva metry.
Všechny
předměty vybrané do muzejních sbírek firma Kovodemont muzeu darovala.
Návštěvníci dostali obratem příležitost část souboru vidět v ústeckém
muzeu. „Předměty jsme vystavili v takovém stavu, v jakém jsme je našli –
zaprášené, poznamenané povodněmi, aby si veřejnost uměla udělat
představu, že muzejnictví bývá čas od času pěkně špinavá práce,“ podotkl
historik Martin Krsek. Ústecké loděnice patřily k
nejvýznamnějším na území Čech. Obzvláště to platí o loděnici v
Olšinkách, kde se v meziválečném období zrodil například slavný kolesový
parník Vyšehrad (původně pojmenovaný Antonín Švehla), brázdící dnes
pražskou Vltavu, nebo vůbec první zadokolesové remorkéry v Evropě.
