Stadice hrají významnou roli v českých legendách. Snad každý školák zná pověst o Přemyslu oráči, zakladateli českého panovnického rodu. Dobu mezi příchodem prvních Přemyslovců a současností relativně dobře mapují historické záznamy. Co se však po stadických polích prohánělo před Přemyslem a jeho voly? Na tuto otázku vám odpoví Exponát měsíce června, vybraný z našich geologických sbírek...
V geologickém čase se posuneme o pár desítek až mnoho stovek tisíc let
zpět do minulosti, do dob, kdy se ve Stadicích ještě nezelenala úrodná
pole. Řeč je o pleistocénu (starší době kamenné), tedy o éře střídání
dob ledových a meziledových. V té době leželo území naší republiky při
okraji severoevropského zalednění. V nejchladnějších obdobích u nás
panovalo suché klima bez vegetace nebo s chudým travním pokryvem (tzv.
sprašová step), povrch terénu byl do velkých hloubek trvale promrzlý. V
dobách ledových zde žili savci chladného pásma - mamuti, srstnatí
nosorožci, pižmoni, sobi, lišky polární, zajíci běláci i otužilí
obyvatelé stepí (antilopy sajgy, svišti, lumíci, ad.). S oteplením je
střídala lesní vegetace a druhy jako pratuři, daňci, jeleni či plši.
V
Ústí nad Labem a jeho okolí jsou zachovány polohy spraší a sprašových
hlín, které odhalily kosterní pozůstatky těchto původních zvířecích
obyvatel. Ve zdejších cihelnách a při stavební činnosti se našly kosti
velkých obratlovců (mamutů, nosorožců, praturů, koní, ad.) i drobných
šelem a hlodavců. Muzeum města Ústí nad Labem vlastní ve sbírkách stovku
exponátů právě ze Stadic a blízkého Koštova, další tři stovky pocházejí
z oblasti Trmic. Bohatá naleziště pleistocenních kostí spolu s
archeologickými nálezy svědčí o tom, že zvířata táhnoucí podél řeky
Bíliny byla lovena i našimi prapředky.
