K unikátnímu odkrytí
skrýše z roku 1945 došlo v úterý 28. července v Libouchci na Ústecku. Místní rodák
Rudi Schlattner informoval obecní úřad, že v budově mateřské školy jsou pod střechou ukryty předměty, které zde jeho rodina zanechala po skončení války. Za účasti liboucheckého starosty, ředitelky mateřské školy, archeologa z Archeologického ústavu Akademie věd a dvou zaměstnanců Muzea města Ústí nad Labem byly předměty vyzvednuty a odvezeny do ústeckého muzea. O jejich dalším osudu se bude jednat v příštích dnech.
Dům, ve kterém se dnes nachází mateřská škola, nechal v letech 1928-1929
jako rodinnou vilu postavit otec Rudiho Schlattnera, jenž byl zámožným
obchodníkem. Po skončení 2. světové války, kdy byl zahájen odsun
německého obyvatelstva, ukryla rodina Schlattnerových do skrýše pod
střechou domu větší množství předmětů. Ukrývání byl tehdy přítomen i
třináctiletý Rudi. „Mysleli jsme si, že se do našeho domu po čase zase
vrátíme,“ vzpomíná na důvody, které je k tomu vedly. Do svého rodného
domu se však mohl podívat až po 70 letech a bez nároku na vrácení
ukrytých věcí. Na existenci skrýše upozornil, aby se předměty jeho
rodiny neztratily nebo nezničily. Měl by mezi nimi být například obraz
děčínského malíře
Josefa Stegla a další umělecká díla. Rozbalování a
určování předmětů bude otázkou několika týdnů nebo měsíců. Bude také
nutné vyřešit majetkoprávní otázku nálezu. Pravděpodobně náleží nalezené
předměty jakožto konfiskát státu, který by měl určit, která instituce o
ně bude pečovat. Muzeum města Ústí nad Labem o tom bude jednat s Úřadem
pro zastupování státu ve věcech majetkových. „Takto ucelený nález
předmětů ukrytých německým obyvatelstvem po válce je v rámci Ústecka
zcela ojedinělý a pro naše sbírky by byl velkým obohacením,“ říká
ředitel ústeckého muzea Václav Houfek. Výjimečnost nálezu je ještě
podtržena podrobnými informacemi, které jsou k němu k dispozici. Pokud
mu to zdravotní stav dovolí, chtěl by se Rudi Schlattner účastnit
identifikace jednotlivých předmětů. „Ke každému předmětu tak můžeme
získat z první ruky podrobné informace a silný osobní příběh,“ dodává
kurátor Tomáš Okurka.
Samotné nalezení skrýše přitom nebylo vůbec
jednoduché. Díky vstřícnosti starosty Libouchce a ředitelky mateřské
školy byl panu Schlattnerovi umožněn vstup do podkroví budovy, odkud
byla skrýš přístupná. Je ovšem pochopitelné, že
po 70 letech pro něj
bylo obtížné najít přesné místo úkrytu, který se nacházel za vnitřním
obložením střechy. „Pan Schlattner oklepával kladívkem jednotlivá prkna,
ale všechna zněla stejně. Potom tedy zkoušel mezi prkny najít provázek,
kterým se prkna u skrýše měla povolit. Trvalo to hodně dlouho, už jsme
si mysleli, že skrýš byla odhalená při opravě střechy a nic nenajdeme.
Ale pak najednou provázek našel. Když potom chvíli za provázek tahal,
povolil dvě prkna, za kterými se objevila skrýš plná věcí,“ vzpomíná na
dramatické chvíle Tomáš Okurka. Jak se ukázalo, nacházel se úkryt v klenbě vikýře. „Vlezl jsem tam a začal vyndávat věci. Bylo neuvěřitelné,
kolik se toho do tak malého prostoru vešlo. Trvalo to přes hodinu, než
jsme všechno dostali ven,“ pokračuje další
kurátor z ústeckého muzea
Jiří Preclík. Celkem bylo ve skrýši ukryto přes
100 balíčků a různých
nezabalených předmětů. Mezi nimi se nacházely například lyže, slamáky,
svazek ramínek na šaty nebo celé ročníky novin. „Byli jsme nejprve
trochu překvapeni, jak obyčejné věci si tehdejší majitelé domu schovali
do skrýše. Jsme zvědavi, co najdeme v balíčcích. I kdyby se ale jednalo o
běžné každodenní předměty, mají díky okolnostem tohoto nálezu
mimořádnou historickou hodnotu,“ dodává Tomáš Okurka.
reportáž ČT 1 najdete zde!