Sobotní komentovaná prohlídka výstavy
„Fotograf Adolf Čejchan“ přilákala více než tři desítky návštěvníků. Byli mezi nimi i manželé
Mádlovi, kteří před čtyřiapadesáti lety, ještě před svatbou, stáli modelem jedné z nejslavnějších sérií Čejchanových fotografií s názvem „Je to tak krásné, že žijeme“ na motivy básní Romaina Rollanda. Pan Mádl vzpomínal: „Tenkrát jsme spolu pracovali v Setuze. Zeptal se nás, jestli bychom mu nezapózovali. Dohodnul s námi trasu, po které máme jít, a my vyrazili. Na Mírovém náměstí, kde vznikla tato fotografie, jsme o něm vůbec nevěděli. Pak samozřejmě v letním kině nebo u kostela to už byly strojené připravené fotky. O rok později jsme měli svatbu a knihu fotografií jsme dostali jako svatební dar. Dodnes ji máme doma pečlivě schovanou.”
Adolf Čejchan na vznik slavné fotografie vzpomíná: „Nechtěl jsem, aby o
mně věděli. Odhadnul jsem vzdálenost, nastavil metry u boku a rychle,
než si mě někdo mohl stačit všimnout, jsem exponoval.” Tato
nejpovedenější fotografie z celého cyklu byla vystavena na výstavě
„Město a lidé kolem nás“ pod názvem Milenci, později se dostala na
obálku knihy „Ústí mladýma očima” a v neposlední řadě se dostala i na
plakát k současné výstavě v muzeu. Výstava byla pro velký úspěch
prodloužena, a tak si ji můžete prohlédnout v Muzeu města Ústí nad Labem
až do
15. listopadu 2015.
Čejchanův příběh o dvou milencích tedy
nedopadl tragicky jako Rollandova kniha „Petr a Lucie” a pokračuje do
dnešních dní i po více než padesáti letech. Naopak příběh má další
šťastnou náhodu, když se na sobotní komentované prohlídce Adolf Čejchan s
manželi Mádlovými setkal po třiceti letech, kdy se neviděli. Setkání
bylo jedním z nejhezčích a nejsilnějších okamžiků komentované prohlídky.
