UMĚNÍ ZABÍJET / UMĚNÍ DOSÍDLIT

30. 3. - 22. 5. 2016

UMĚNÍ ZABÍJET
Umění zabíjet je série 25 fotografií, které jsou rekonstrukcí vybraných masakrů německého civilního obyvatelstva v Československu v roce 1945. Autorkou kostýmů je Jana Edrová.
První květnové dny 1945 přinesly okupovanému českému území vytouženou svobodu. Nadvláda nacistické Třetí říše skončila, a ačkoliv se zdálo, že kapitulací Německa bude násilnostem na civilním obyvatelstvu učiněna přítrž, realita byla jiná. Zejména mezi koncem války a Postupimskou dohodou, která podmínky vysídlení Němců z českého pohraničí upravovala, byly zavražděny tisíce německých civilistů – včetně těch, kteří se podíleli na protinacistickém odboji, cizinců nebo Židů. Strůjci brutálních činů byli často příslušníci Revolučních gard, obdobně jednali i někteří členové Rudé armády a obnovované československé armády.
Na krutých exekucích se však nepodílely jen ozbrojené složky, ale také řadoví čeští občané, kteří se za učiněná příkoří chtěli pomstít. Po vypuknutí vlny masových zabíjení mnoho dalších Němců spáchalo zejména z obavy z nadcházejících událostí sebevraždu. Ti, kteří tyto události přežili, a nebyli odsunuti, pak mnohdy vedle vrahů svých blízkých prožili zbytek života, bez možnosti dojít spravedlivého procesu. Hovořit o těchto zločinech nebylo dovoleno. A ani v dnešní době řada z nás o správnosti poválečného jednání našich předků nepochybuje.

UMĚNÍ DOSÍDLIT
Umění dosídlit chronologicky navazuje na projekt Umění zabíjet. Vychází z archivních materiálů ze složky nazvané Dosidlovací komise, která je uložena ve Státním okresním archivu v Tachově. Dokumenty jsou zejména komunikací mezi zmíněnou komisí a lidmi, kteří v 50. letech dosídlili stříbrský okres. Tyto materiály autenticky ukazují, jaké povahy náborové akce cílící na budoucí dosídlence byly a jakým způsobem se následně takto dosídleným rodinám v neutěšeném pohraničí žilo. Na rozdíl od dobové budovatelské dikce zjišťujeme, jak bylo často se skutečností manipulováno a jak bylo některým nespokojeným dosídlencům znemožňováno z regionu odejít. Vysídlení německého obyvatelstva a následné dosidlování pohraničí se promítá do života těchto oblastí dodnes. Dosídlenci byli (ať už z vlastní vůle, či nikoliv) vytrženi z kontextu svého dosavadního života nebo kontinuity a přesazeni na území, ke kterému neměli žádný vztah. Řada z nich do pohraničí přišla pro otevřené možnosti a ekonomické výhody, kterých se jim ze strany státu dostávalo. Mnohým z nich se ovšem ani do dnešní doby nepodařilo zapustit kořeny.

LUKÁŠ HOUDEK
Lukáš Houdek (1984) vystudoval romistiku na FF UK v Praze. Fotografovat začal v roce 2005, kdy se pokoušel zaznamenávat situaci Romů v rozličných lokalitách v ČR i zahraničí, ale později také například život členů kasty dómů v severní Indii, kteří jsou považování za současníky Romů. V rámci své práce pro nairobskou organizaci MYSA v roce 2008 dokumentoval následky genocidy po tehdejších prezidentských volbách, nebo život vymírajících severokeňských kmenů Gabra, Turkana a Elmolo.
Od roku 2010 se Houdek věnuje také výtvarné fotografii, jejímž prostřednictvím zpočátku sugestivně reflektoval zejména vlastní identitu v konfrontaci s okolní společností a jejími postoji k odlišným sociálním skupinám (Titáni, 2010; Život snů, 2010; Freakshow, 2011; Výročí, 2012 atd.).
Ve své současné tvorbě se věnuje zejména tématu identity, ať už své vlastní (např. Všechny kalhotky mojí matky, 2011), tak zejména transgender osob (F64.0._online, 2011; Robin, 2012). Současně pracuje na několika dlouhodobých projektech, které se zabývají světem indických hidžer a kóthí (Lilie, 2012; Daisies, 2012; Ritika, 2012 atd.).
Mezi jeho hlavní témata patří také reflektování odsunu německého obyvatelstva po roce 1945 a proměny českého pohraničí. V těchto projektech využívá jak archivních materiálů a výpovědí pamětníků (Umění zabíjet, 2012; Umění dosídlit, 2011-2013; Odložené životy, 2009-2012), tak vlastních motivů vycházející z této temné éry české historie (Musíš zapomenout na Johanna, 2013).

Zastoupení ve sbírkách:
Muzeum současného umění v Krakově (MOCAK)
Německé historické muzeum, Berlín
Uměleckoprůmyslové muzeum, Praha
Slovenské národní muzeum, Martin
Muzeum romské kultury, Brno
Künstlerhaus, Schirnding