15. 4. - 3. 7. 2016
Tato výstava je zaměřena na práce se dřevem a to na období kolonizace. Ne dobu historickou ale dobu kdy na místo v lese přišli obyvatelé, místo vykáceli, případně vypálili a pak jednoduchými nástroji předně sekyrou a pilou místo zabydleli, to mohlo být jak v pravěku, v době osídleni našeho území kelty tak i po druhé světové válce, kdy sice nekáceli les ale byly místa zvláště na Slovensku, kdy zůstati ze stavení pouze komíny. Lidé si svépomocně znovu tak jako dříve vše postavili a to převážně ze dřeva a přírodních materiálů. V podstatě vše si vyrobili, jak je zde patrné a ještě mnohem více ale vše sloužilo k potřebě se uživit a zaopatřit tím podstatným. Dům měl vše ze dřeva, krytinu buď ze šindelů nebo došky. Dveře okna okapy, rovněž i zemědělské nářadí, a potřeby pro domácnost. Dnes se nám to může zdát k nevíře ale ještě počátkem 20. století byly místa kde tomu tak bylo i na této výstavě můžete vidět kruhovou mísu kterou dělali mí předkové a kterou užívali do poslední chvíle než mi jí věnovali, pro mne má zvláštní cenu neboť je nezvratným dokladem, že je možné udržet tradici a při tom zachovat nezatíženost životního prostředí. Neboť jak je známo dřevo je materiál, který se obnovuje a ani spálením nevychyluje a nepoškozuje životní prostředí, tak to dělali mí všechny předkové.
Les neboli strom a tedy dřevo, to nás provází od počátku
lidství až do současné doby. Člověk vzal do ruky hůl a to ač k
čemukoliv a nechalo by se říci, že zde vzniká pokrok. Les mu byl
nejenom domovem a živitelkou ale také mu všemožně sloužil ještě před tím
než získával potravu z polí a luk. Ovšem v době zemědělství dřeva
užíval v největší míře a to jak na nástroje, nádobí a vybavení
hospodářství. Od dřevěného uhlí, smoly a dehtu určenému pro povoznictví a
jinému hospodářskému účelu. Vyjmenovat všechny obory ani není naším
cílem, mnohá řemesla jsou zapomenuta. Byl bych rád kdyby tato výstava
byla názornou ukázkou a to i praktickou k tomu aby si veřejnost mohla
připomenout nebo uvědomit, že dřevo je tak krásný a účelný materiál ze
kterého se nechá udělat téměř vše co člověk potřebuje má li k tomu
správné nářadí. Od zcela běžných nástrojů, nářadí, či lžíce a misky na
jídlo po umělecké zdobné a vzácné předměty až po zlacené sochy světců. Při
kolonizaci krajiny na místo přišli lidé, měly jen nejzákladnější
nástroje, postavili všechno ze dřeva, do dneška je v Čechách spoustu
dřevěných domů nebo i kostelíčku, které jsou celé za dřeva bez jediného
železného hřebíku. Postupně si vše sami vyrobili, střechy obložili
šindeli které zde můžete vidět i jejich výrobu. Staletími a zkušenostmi
si ověřili, z jakého dřeva vyrobit to či ono, kdy strom kácet a kdy to
není dobré, z čeho vyrobit ty nejlepší housle, či dřeváky. Vše bez
jakéhokoliv kovu a na přírodní bázi, většina běžných věcí se
nedochovala. Příkladnou ukázkou je zde přítomná bedýnka na ovoce také
bez užití jakéhokoliv jiného materiálu než dřeva tedy přesněji třísek.
Možná
že proto všechno chodíme rádi do lesa a třeba i hledáme houby a stáváme
se lidmi z pravěké minulosti kdy jsme byli lovci a sběrači. V lovectví
to jsme přesedlali do marketů ale to sběračství nám aspoň ně nějaký
čas v době kdy rostou houby ještě zůstalo. Jen málokdo z nás chodí
sbírat byliny či pupeny nebo řezat březové větve a udělat si z nich
koště, na což se ještě z mého mládí pamatuji. Nešlo se do supermarketu
ale šlo se na kraj lesa kdy rostli břízy. Jak je to prosté a jednoduché a
to nejen s koštětem, ale s koštětem je dobré občas ten nepořádek
vymést, naše předešlé generace to vymetli a hodili do kamen, což bohužel
mi již udělat nemůžeme. Proto je i tato výstava jako připomenutí, že to
bez odpadu a zatížení životního prostředí de a šlo. Je pravdou, že ne
tak jako dříve ale rozhodně by jsme se měli ještě o to pokusit a snažit
se ač o nemožné ale pokusit se věci napravit.
Zdeněk Novák, autor výstavy