Holub je považován za jeden z nejstarších živočišných druhů, které si člověk ochočil. Během tisíciletí vzájemného soužití se naskytlo mnoho situací, kvůli kterým se stal pro lidi nepostradatelným partnerem. A právě vzájemný vztah člověka a holuba je základním mottem celé výstavy. Ve své první části přibližuje fenomén holubí pošty, od jejích počátků ve starověku přes znovuobjevení ve středověku až po využití v moderních válečných konfliktech 19. a 20. století. Poukazuje tak na vyspělé civilizace starověku (Persie, Řecko, Řím, Indie, Čína), které tyto pozoruhodné opeřence oceňovaly pro jejich rychlost, vytrvalost a výjimečný orientační smysl. Navazuje popisem vzdušné dopravy zpráv v arabském středověku i jejím návratem do Evropy během křížových výprav.
V novějším období se věnuje využití poštovních holubů zejména během
první a druhé světové války, kdy jejich přítomnost na bojišti často
znamenala poslední možnost vedoucí k záchraně nepřítelem obklíčených a
komunikačně odříznutých jednotek. S rozvojem telekomunikační techniky v
posledních desetiletích sice holub ztratil svůj vojenský význam, nicméně
i v soudobé společnosti má své nezastupitelné místo. Například až do
roku 2006 zajišťovali poštovní holubi nouzovou komunikaci s odlehlými
policejními okrsky v Indii, a doposud je využívají pašeráci k obelstění
pohraničních hlídek. Podobně jsou desítky tisíc holubů cvičeny čínskou armádou pro případ výpadků moderních technologií.
Další
části výstavy přibližují prostředí, ve kterých se různé druhy holubů
vyskytují. Návštěvník se tak dozví o vývoji holubníků, významných a
slavných chovatelích či společenských akcích, při nichž člověk tato
zvířata využíval a dodnes využívá. Prostřednictvím starobylé hry
„triganieri”, při níž vypuštění holubi lákají do svých sídel další
ptáky, zasvěcuje také do historie volnočasových aktivit. Podobně podává
informace o specifické střelecké disciplíně „trapu”, která se vyvinula z
kratochvilného střílení holubů. Podrobněji se dále věnuje zvláštním
schopnostem, díky nimž holub nabyl takového významu. Malý opeřenec je
tak připomenut nejen jako doručovatel zpráv či „fotošpión“, ale i jako
součást náboženských systémů nebo symbol mírového hnutí. V neposlední
řadě seznamuje s využitím holubů, holubic a holoubat v rozličných
projevech umělecké tvorby.
Holubice se totiž nestala pouze motivem
jednoho z nejznámějších Picassových obrazů, nýbrž inspirovala i další
malíře, sochaře, hudební skladatele, dramatiky, literáty či filmaře.
Do své tvorby ji zakomponovali i takoví umělci jako Bedřich Smetana,
Jaroslav Seifert nebo František Vláčil. Samostatnou kapitolou je vztah
holuba a poštovnictví. Fenomén holubí pošty totiž přinesl i jeden
zvláštní formát, tzv. pigeongram – speciální typ zásilky, který se
doručuje v kapsli uchycené na noze poštovního holuba. Zpracování holubí
symboliky se rovněž zrcadlí v tuzemské a zahraniční známkové tvorbě.
Mezi rozličnými motivy nejmenších uměleckých děl se vyskytuje opět
hlavně holubice, nejčastěji jako „ikona“ poštovních služeb, míru či
klidu a rozvahy. Opeřence na poštovních známkách tak znázornili mistři
svého oboru, jakými byli Jaroslav Benda, Josef Liesler, Max Švabinský či
Karel Svolinský.
