12. 10. - 5. 3. 2017
Petr Berounský je po řadu let výraznou ústeckou osobností v oboru fotografie. Příznačné je, že své úplně první fotografie dětským fotoaparátem Corina pořídil při vpádu vojsk Varšavské smlouvy v srpnu 1968. Éru profesionálního fotografa započal již na konci 80. let. Za desetiletí své tvorby spolupracoval s mnoha umělci zvučných jmen - Lucií bílou, Michalem Tučným, Jiřím Kornem, Miro Žbirkou a mnoha dalšími.
Výstava „Ženy jsou můj osud“ ale není bilancující retrospektivou. Výběr cca 120 fotografií prezentuje především poslední léta jeho fotografické tvorby, věnované z velké části divadlu ve všech jeho podobáách, práci pro Český egyptologický ústav a dlouholeté portrétní tvorbě s přesahem až kamsi k oblastem módy a modelingu.
Během dlouhé tvůrčí éry Petra Berounského se svět a jeho možnosti v mnohém změnili. Grafická adjustace fotografií do dlouhých pásů připomínajících perforované negativy navozuje atmosféru ryze analogové éry, kterou je autor doslova odkojen, kdy přímou součástí fotografie byl náročný chemický proces vyvolávání negativů a snímků, nikoliv pouze počítačová postprodukce, jako je tomu dnes.
Život a dílo
Narodil se v rodině výtvarníka a zdravotní sestry. Jedny z prvních fotografií, které pořídil, byly z okupace republiky v srpnu roku 1968. Vyučil se v oboru fotograf, po problémech s komunistickým režimem mu nebylo dovoleno studovat vytouženou grafickou školu a proto nastoupil vojenskou základní službu. Po ní pracoval jako laborant v Krajské laboratoři pro barevnou fotografii (1977), kde se používaly způsoby klasického ručního zpracování barevné fotografie. Po několika letech se stal vedoucím této laboratoře.
V roce 1983 dostal nabídku vybudovat v Ústí nad Labem Studio reklamní a technické fotografie. V té době začal spolupracovat s celou řadou umělců jako byli například Michal Tučný, Jiří Korn, Lucie Bílá, Petr Kotvald, Richard Hess – studio UNO, Hanka Křížková a další. Pracoval na plakátech, gramofonových deskách, kalendářích a podobně. Začal fotografovat pro Činoherní studio Ústí nad Labem. V lednu 1989 na konkurzu objevil Pavlínu Babůrkovou, se kterou navázal přátelství a spolupráci. Později se Pavlína Babůrková stala Miss ČSFR 1992. Po pádu komunistického režimu s kolegou založili reklamní agenturu. V roce 1995 ze společnosti odešel a vrátil se k prezentaci pod svým jménem. V roce 1991 byl osloven tehdejším ředitelem Ústeckého divadla Petrem Jonášem, zda by nechtěl fotografovat balet a operu, čímž vznikla jeho velká láska k divadlu. V roce 2000 na to navázala nabídka pražského divadla Ta Fantastika na fotografování Černého divadla a následné všech muzikálů od EXCALUBru až do roku 2010, kdy divadlo pozastavilo všechny představení pro českého diváka.
Při povodních v roce 2002 začal spontálně fotografovat již od prvních dnů. Vznikla ucelená kolekce fotografií, kterou pak vydal knižně. Publikace vyšla v limitované edici a veškerý výtěžek věnoval Činohernímu studiu v Ústí nad Labem.
V roce 1998 oholil hlavu modelce Vlaďce Erbové a tím začala jejich spolupráce. Je jedním z mála českých profesionálních fotografů, kteří uceleně fotografují archeologii a navazuje tak svou prací např. na fotografy Wernera a Bedřicha Formanovi z 2. poloviny 20. století. Od roku 2005 fotografoval jako dvorní fotograf pro časopis Archeologie. Nafotografoval jedinečnou kolekci artefaktů a pokladů z doby bronzové ze severních a středních Čech a ucelenou kolekci archeologických nálezů z období zvoncovitých pohárů, zachytil unikátní loutku z hrobu šamana z Brna, Francouzské ulice starou 25 tisíc let nebo nejznámější a nejcennější českou národní kulturní movitou památku - Věstonickou Venuši. Spolupracuje také s českými egyptology - stal se například součástí týmu projektu rekonstrukce podoby objeveného kněze faraónů z období Staré říše - Neferinpa a jeho ženy.
Petr Berounský má manželku Danu, která s ním spolupracuje na všech projektech v atelieru jako stylistka a vizážistka, má dvě dcery, Martinu a Kláru. Jeho největšími koníčky je vaření, tramping a je zaníceným Vinnetouologem.
