Po sto dvaceti letech odkrývá ústecké muzeum nelichotivý důvod, proč jeden z nejvýznamnějších stavitelů katedrály svatého Víta v Praze a autor rekonstrukce Karlštejna
Josef Mocker nedokončil přestavbu městského kostela v Ústí nad Labem (dnes známého jako kostela se šikmou věží). Při přípravě aktuální výstavy
„Cizí dům“ o architektuře českých Němců vyšlo totiž najevo, že ho ústečtí radní vyhodili v atmosféře nacionálních nepokojů roku 1897, protože prý nadržoval Čechům. Bezmála patnáct let pracoval architekt Josef Mocker na zakázce v Ústí
nad Labem. Místní radní si ho vybrali pro plánovanou přestavbu starého
gotického kostela Nanebevzetí Panny Marie, protože to byl
„dómarchitekt“
tedy stavitel katedrály, nejlepší z nejlepších. To on učinil z
ústeckého kostela majestátní stavbu, jak ji znají současníci. Historický
chrám sjednotil v duchu gotiky, zbavil novějších přístaveb a zejména
zvýšil věž o třetinu ohromující jehlancovou střechou.
Památka sice něco
ztratila na autentičnosti, avšak získala reprezentativní vzhled
odpovídající rostoucímu významu města coby industriálního a dopravního
centra severních Čech. V roce 1898 však překvapivě dokončovací práce
přebírá vídeňský architekt litoměřického původu Anton Weber. Jeho dílem
je zejména monumentální kamenný vstupní portál ve věži. „Netušili jsme,
co stálo za touto výměnou. O přestavbě kostela se napsalo hodně, dokonce
mu bylo věnováno i zvláštní číslo prestižního odborného časopisu
Allgemeine Bauzeitung, ale o tomto nebyla nikde ani zmínka,“ poznamenal
historik muzea
Martin Krsek.
Autorka výstavy Cizí dům
kunsthistorička Věra Vostřelová však narazila na drobnou noticku v
dobovém tisku z června 1897. Odhaluje, co popudilo ústecké radní
natolik, že slavného architekta bez pardonu vykopli. Důvodem byl
novinový článek, který Mockera vinil, že coby čelní představitel
památkové ochrany v Praze nezkritizoval osekání německého nápisu z
historické kašny na Betlémském náměstí. „Roku 1897 se vyhrotil spor mezi
Čechy a Němci o tzv. Badeniho jazyková nařízení, která prohlubovala
zrovnoprávnění češtiny na úřadech. Pro úředníky z řad českých Němců by
znamenala rychle se naučit česky nebo přijít o práci. V této vypjaté
atmosféře německé vedení ústecké radnice označilo Mockerův postoj za
nacionální, pročeský,“ vysvětlila dobové okolnosti Vostřelová. Tento
příklad slouží na výstavě Cizí dům jako ilustrace nacionalizace
architektury v Českých zemích. Právě Josef Mocker, narozený v
severočeských Cítolibech v německojazyčné rodině byl paradoxně terčem
obou stran konfliktu, jak německého tak českého nacionalismu. Patřil
totiž k architektům, kteří se nacionálně nevyhraňovali a cítili se
především jako Rakušané. Zemřel dva roky po ústeckém „vyhazovu“.
Výstavu
„Cizí dům“ Architektura českých Němců 1848-1891 prodlužuje
Muzeum města Ústí nad Labem do
30. dubna 2017.
