Fotografie původně sloužily jako geografická učební pomůcka v městské reálné škole v Litoměřicích a do ústeckého muzea se dostaly v roce 1962.
Výrazná silueta zříceniny hradu se nachází na strmé skále nad pravým břehem řeky Labe. Hrad vystavěl z pověření krále Jana Lucemburského (1296–1346) Pešík z Veitmile jako vojenskou oporu královské moci a kontrolní bod na suchozemské a labské vodní cestě. Nahradil tou dobou již zaniklý královský hrad v Ústí nad Labem. Pešíkovi z Veitmile byl udělen v roce 1319 lénem, avšak ještě téhož roku přešel do rukou pánů Vartemberka, kteří ho vlastnili až do konce 14. století. V 15. století se zde střídalo více majitelů. Přestavby se hrad dočkal za Glaců ze Starého dvora. V 16. stol. byl hrad několikrát přestavován a r. 1599 přešel do svobodné držby. Od r. 1615 hrad patřil roudnické větvi Lobkoviců a tento rod jej s malou přestávkou v období nacismu a komunismu drží dodnes.
V průběhu třicetileté války byl hrad několikrát pobořen a vypálen.
Poslední jeho vojenské využití bylo v sedmileté válce. Díky romantickému
zájmu o zříceninu zde byla roku 1830 zřízena restaurace. Jádro hradu
mělo protáhlý pětiúhelný obrys. V jeho nároží se na nejvyšším místě tyčí
okrouhlý bergfrit a v druhém nároží stávala menší okrouhlá věž. Středy
delších stran zajištovaly polookrouhlé, dovnitř otevřené bašty a do
aktivní obrany se zapojily i vysunuté zaokrouhlené nárožní části
obdélného dvouprostorového paláce. Užití prvků aktivní obrany je zde
značně nefunkční, jelikož dostatečnou bezpečnost zaručovaly skoro kolmé
skalní stěny. Jednalo se spíše o ukázku moci a reprezentaci. Hrad
Střekov patří k nemnoha stavebním památkám v Ústí nad Labem dochovaným z
období středověku.
Literatura:
Durdík, T.: Ilustrovaná encyklopedie českých hradů, Praha 1999.