Exponát měsíce června

Martináč hrušňový je největším evropským motýlem. Je pouze jedním z asi 1200 druhů čeledi martináčovitých, které byly dosud popsány. Severní hranice jeho rozšíření probíhá jižní Moravou, byl však zjištěn i v Polabí a Poodří, zde se však s největší pravděpodobností jedná o jedince zavlečené dopravou nebo uměle vysazenou populaci z chovu. Dospělec nepřijímá potravu a  žije jen několik dní, než spotřebuje tukové rezervy. Za tuto krátkou dobu stačí splnit svou rozmnožovací úlohu. Často se stává kořistí velkých netopýrů a silných světelných zdrojů a v nedávné minulosti též  ztrátou přirozených biotopů poznamenaných zemědělskou činností a přemírou pesticidů. Motýl je zákonem chráněný a je skutečnou ozdobou jarní přírody.

MARTINÁČOVITÍ – Saturniidae

Taxonomické zařazení:
-Třída- hmyz (Insecta)
-Řád- motýli (Lepidoptera)
-Čeleď- martináčovití (Saturniidae)

Celkový počet druhů:
-Svět: 1200
-Střední Evropa: 6-7
-ČR: 3

Základní znaky:
-Robustní, zavalité, hustě vlnatě ochlupené tělo, křídla často krásně vybarvená s  velkými oky nebo průsvitnými skvrnami. Mnohé druhy patří mezi největší a nejpozoruhodnější motýly světa.
-Dospělci mají zakrnělý sosák nebo nemají žádný, takže nejsou schopni přijímat potravu. Tím se délka jejich života ve stavu imaga omezuje na několik dnů až týden.
Velikost: Největšími motýly čeledi jsou zástupci rodu Attacus, z nichž Attacus atlas (Linnaeus, 1758) z indoaustralské oblasti je s ohledem na celkovou plochu křídel největším motýlem světa. V rozpětí dosahuje až kolem 30 cm. Z našich martináčů je největším Saturnia pyri (Denis & Schiffermüller, 1775), který je současně největším evropským motýlem.


MARTINÁČ HRUŠŇOVÝ – Saturnia pyri (Linnaeus, 1758)

Popis:
-motýl: rozpětí 110 – 160 mm (největší motýl Evropy),
-housenka: délka až 12 cm, zelené barvy s modrými bradavkami, z nichž vyrůstají černé chlupy.
Rozšíření: Mediteránní, rozšířen ve střední a jižní Evropě, přičemž zasahuje i do severní Afriky a západní Asie.
Bionomie: Nížiny až hory, v Alpách až do 2000 m.n.m. Křovinaté lesostepi, zahrady, ovocné sady, aleje. Letová perioda konec března až počátek července podle nadmořské výšky a zeměpisné polohy. Motýli jsou aktivní po setmění, přes den sedí s ploše rozevřenými křídly na kmenech stromů, zpravidla živné rostliny. Obě pohlaví přilétají v noci na světlo. Páří se v noci, přičemž jedinci kopulují až 20 hodin. Samice klade okolo 200 vajíček. Charakteristickým znakem samečků jsou dvojitě hřebenitá tykadla, která jsou schopna zachytit feromonový pach samičky až na vzdálenost několika kilometrů. Housenky se před kuklením zbarvují do červena a aktivně si vyhledávají vhodné místo k zakuklení. Hustý kokon si zpravidla spřádají na kmeni stromu, v rozsoše větví nebo na zemi pod kameny apod.
Hostitelská rostlina: Živnou rostlinou housenek, které se líhnou cca za 10-14 dní je ořešák vlašský a různé ovocné stromy, jako je třešeň, meruňka, hrušeň, jabloň, vzácně také trnka a jasan.

Výskyt v ČR: V České republice se vyskytuje na jihu území. Poměrně hojný je na jižní Moravě – převážně na Znojemsku, ale ojediněle byl zaznamenán i v Poodří ve Starém Bohumíně a u Olomouce. V Čechách se vyskytuje izolovaná populace ve středním Polabí.
Chov: Samice klade vajíčka ihned po oplození a přilepuje je na podklad v malých snůškách. Housenky vyžadují teplo, sucho a pravidelný přísun čerstvé potravy. Jen velmi neochotně mění druh živné rostliny, v zajetí je nejjednodušší chov na větvičkách třešně ponořených ve vodě, které takto vydrží několik dnů čerstvé. K  přezimování se doporučuje kukly vystavit venkovním podmínkám.