![](/CMSUpload/Clanek_1806/Hegenbarthovia.jpg)
Po skrýši s pokladem šlapaly nevědomky přes sedmdesát let čtyři generace majitelů staré chalupy v Roztokách u Povrlů. Tedy až do minulého víkendu, kdy se pod podlahou obývacího pokoje podařilo najít šest truhlic s věcmi ukrytými na konci druhé světové války. Nález byl předán pracovníkům ústeckého muzea. „Zvětšovali jsme místnost v patře a bourali příčku. Přítel je takový hledač pokladů, takže říkal, že se podívá pod prkna podlahy, když už je všechno tak rozbourané. Překvapivě objevil něco jako poklop, no a když ho zvedl, opravdu ten poklad našel,“ popsala okolnosti nálezu Natálie Žáčková (depot společně našli Kryštof Horký a Vladimír Žáček). Ovšem obecné představě pokladu se tento nález poněkud vymyká. Šest různě velikých truhel a jeden hrnec totiž obsahovaly převážně textilie, ať už v podobě oblečení či ložního prádla, tak ve formě nepoužitých látek. „Za druhé světové války nebo v letech po ní, to přesto poklad byl.
Oblečení a obecně textil bylo totiž možné získat jen na velmi omezený
roční příděl, tzv. na lístky. A v tomto depotu byl z dobového pohledu
docela ceněný a hlavně užitečný majetek,“ zhodnotil obsah nálezu
historik Muzea města Ústí nad Labem Martin Krsek. Vedle textilií
obsahovaly truhly také boty, pneumatiky na kola, rodinné a vojenské
fotografie a nebo bednu mýdla. „Babička se sem nastěhovala hned v květnu
1945 a ještě tu půl roku žila s původními německými majiteli, než šli
do odsunu. Ani si tu situaci nechci představovat… To bude určitě jejich.
Nejraději bych to předala jejich potomkům, snad se přes muzeum alespoň o
nálezu dozvědí,“ poznamenala matka nálezkyně Jarmila Žáčková. Historici
nález i skrýš na místě zdokumentovali a truhly odvezli do muzea k
dalšímu probádání a k jejich případnému zařazení do muzejních sbírek.
Podařilo se jim částečně zrekonstruovat příběh pokladu. Dům patřil před
rokem 1945 rodině Hegenbarthových, což prozrazovala i adresa na starých
novinách z místa nálezu.
![](/CMSUpload/Clanek_1806/_DSC1170.jpg)
To byla místní smíšená česko-německá rodina.
Původně šlo o „šífáckou“ rodinu, která ale svůj labský člun ve dvacátých
letech prodala. Tehdy totiž byla československá koruna silnou měnou a v
inflací zbídačeném Německu za utržené peníze Hegebarthovi mohli koupit
dva velké činžovní domy v Drážďanech. Hlavní zdroj příjmů rodiny od té
doby představoval nájem z těchto domů. Poklad nejspíše schoval syn
Hegenbarthových Friedrich, kterému bylo na konci války 36 let. V dobové
kronice se o něm dochoval osobní záznam, že byl přátelský a rád chodil
hrát karty do místního hostince a také, že byl vášnivých lovcem. To v
nálezu dokládá několik fotografií z honu a také límec z ulovené lišky.
Hlavu rodiny zachycují i vojenské fotografie, nejdříve je na nich
zachycen v uniformě československého poddůstojníka a posléze v uniformě
německého wehrmachtu. Jedna z truhel původně sloužila jako vojenský kufr
a nese Hegenbarthovo jméno.
![](/CMSUpload/Clanek_1806/M.Krsek na místě nálezu.jpg)
Před dvěma lety se ústecké muzeum
podílelo také na vyzvednutí tzv. liboucheckého pokladu, který přijel
krátce před smrtí odkrýt syn původních majitelů Rudi Schlattner. Depot
se skrýval v tajné místnosti na půdě a představoval stovky rozličných
předmětů. „Nález z Roztok je výrazně menší a méně pestrý. Textilie v něm
obsažené ukazují celé spektrum oblečení tuzemské rodiny a nejspíš nám
umožní zrekonstruovat výbavu nevěsty v polovině 20. století,“ dodal k
dalšímu osudu nálezu Martin Krsek. Muzeum se pokusí oslovit potomky
původních majitelů domu prostřednictvím krajanských novin v Německu.
Mohli by totiž ještě žít děti Friedricha Hegenbartha Anneliese a
Friedrich, kterým by dnes bylo 82 resp. 77 let, a mohli by možná
poskytnout další informace.
![](/CMSUpload/Clanek_1806/M.Krsek při převzetí nálezu.jpg)