13. prosinec (středa) v 17.00, Císařský sál.Osmá přednáška cyklu „REFORMACE – MYŠLENKY, OSOBNOSTI, OTÁZKY A PROBLÉMY.
Téma: Čeští nekatoličtí exulanti v saské luteránské Pirně (1621-1639). Život ve městě, v němž nově příchozí tvořili téměř třetinu obyvatel.
Přednášející: Prof. PhDr. Lenka Bobková, CSc. (Ústav českých dějin FF UK Praha)
Osmá přednáška cyklu nás zavede do doby, kdy pobělohorská rekatolizační politika Ferdinanda II. vyvolala několik exilových vln příslušníků českých nekatolických konfesí. Ti, kteří nepovažovali nucenou konverzi ke katolickému náboženství za přijatelnou, hledali často dočasné či stálé útočiště bezprostředně za česko-saskou hranicí.
V nedaleké Pirně se usadili mnozí pozůstalí po pánech a měšťanech
popravených roku 1621 na Staroměstském náměstí i více či méně význační
učenci, měšťané či šlechtici především z Prahy a severozápadních Čech. Ve
dvacátých a třicátých letech 17. století tvořili uprchlíci z Čech asi
1/3 obyvatel Pirny. V monokonfesním luteránském prostředí se náhle
ocitli příslušníci různých nekatolických konfesí, kteří se museli
vyrovnávat s řadou nových situací, včetně jazykové bariéry. Avšak ani
situace původních obyvatel města, které uprchlíky přijalo, nebyla
jednoduchá. Konkrétní informace o tomto soužití našla Lenka Bobková,
např. v kurfiřtských soupisech českých pirenských exulantů z let 1629,
1631 a 1636 nebo v textech dochovaných kronik. Reflexe fenoménu exilu
nacházíme i na stránkách dobových posměšných či útěšných letáků.
Česká
exulantská obec v Pirně, vybavená vlastní tiskárnou i povolením
kontrolovaných bohoslužeb v češtině, se stala fenoménem, který poskytuje
modelový případ situací a myšlenkových vzorců, jež mohou nastat při
střetu odlišných tradic, představ i předsudků. Problémy soužití se
projevovaly v oblasti sociální, hospodářské, zdravotní i náboženské.
Saské úřady i pirenští měšťané byli vzniklou situací překvapeni a
přetíženi. Nejsilněji se rozpory projevili v oblasti náboženské.
Exulanti, zvyklí na koexistenci několika křesťanských konfesí v zemi,
očekávali větší náboženskou svobodu, ale narazili na striktně ortodoxní
luteránské prostředí.
Do života všech obyvatel Pirny nakonec zasáhly
události spojené se švédským vpádem. Po dobytí a vyplenění města (1639)
se většina exulantů se přesunula do Drážďan. Jejich novým centrem se
staly české bohoslužby v kostele sv. Jana před Pirenskou branou, kde
působil v letech 1658-70 Benjamin Martinius, syn bývalého českého
kazatele v Pirně Samuela Martinia z Dražova. Sem byly také přemístěny
písemnosti pirenské obce českých exulantů. Dnes je pietně uchovává
Evangelisch Lutherische Erlöser-Andreas Gemeinde v Drážďanech. Za
zmínku stojí, že během třicetileté války vzniklo v Sasku několik sídlišť
a městeček, v nich žili čeští exulanti. Nejznámější z nich je nově
založené hornické město Johanngeorgenstadt. Noví obyvatelé se postupně
začlenili do společnosti a významně přispěli k obnově Saska po
třicetileté válce.
