Michael Bílek – Lidé a hvězdy

27. 4. - 30. 9. 2018

Ve čtvrtek 26. dubna 2018 byla v Muzeu města Ústí nad Labem zahájena výstava sochařského díla významné osobnosti výtvarného života Ústecka druhé poloviny 20. století Michaela Bílka. Na výstavě, která potrvá do 1. 7. 2018, je prezentováno více než dvě desítky monumentálních figur lidských bytostí, které se přes své každodenní životy vztahují ke hvězdám. Tak jako samotný jejich autor.
Michael Bílek se narodil 22. října 1942 v Turnově, kde také v letech 1958 - 1962 absolvoval studium na Střední průmyslové škole v oboru umělecký kovář. V letech 1962–1964 vystudoval obor sochař –restaurátor na Střední uměleckoprůmyslové škole v Hořicích v Podkrkonoší. Zde také poprvé v roce 1963 vystavoval své práce. V letech 1964–1969 studoval sochařství na Akademii výtvarných umění v Praze v ateliérech vedených Karlem Hladíkem a Jiřím Bradáčkem. Po studiích přichází na Ústecko, kde od roku 1971 žil s manželkou Alenou v Petrovicích. V Ústí nad Labem například v letech 1987-1989 vedl Výstavní síň Emila Filly, od roku 1996 vedl jeden z ateliérů Fakulty umění a designu Univerzity Jana Evangelisty Purkyně. Účastnil se desítek samostatných nebo skupinových výstav, jeho dílo je zastoupeno v řadě soukromých nebo veřejných sbírek. Zemřel 22. června 2015.

Sochař Michael Bílek

Nejstarším známým dílem Michaela Bílka byl portrét spolužáka z roku 1959, známá je také kovaná mříž se šesti figurami z roku 1962, což byla jeho maturitní práce na škole v Turnově. Během studia na Akademii Výtvarných umění se seznámil s novou figurací, která významně zasáhla styl jeho díla. Vedle kovu, kamene a sádry se od roku 1973 stalo jedním ze základních materiálů Michaela Bílka dřevo. Především v sedmdesátých a v osmdesátých letech realizoval Michael Bílek více než dvě desítky děl ve veřejném prostoru, dominovaly motivy dětství, mateřství a rodiny. Řada sousoší se dodnes nachází v  urbanistických areálech tehdy vznikajících sídlišť. V Ústí nad Labem je to Skřivánek, Malátova ulice, Severní Terasa, Krásné Březno nebo Všebořice. Další díla lze najít také v Teplicích, Jirkově, Mostě, Litvínově, Děčíně nebo v Liberci. Některá díla byla určena do interiérů veřejných budov, v Ústí nad Labem to byla mramorová dvojice pro atrium Hotelu Vladimir v roce 1987 nebo bronzová Můza pro Severočeské divadlo opery a baletu z roku 1993. Bohužel, několik děl již zaniklo nebo nejsou v dobrém stavu. Většina Bílkova díla ale do dnešních dnů přispívá k  vyšší estetické kvalitě veřejného prostoru našich měst.


Restaurátor Michael Bílek

Díky svému odbornému studiu v Hořicích měl Michael Bílek všechny předpoklady být kvalitním restaurátorem. Této profesi se věnoval také od počátku sedmdesátých let. Od roku 1991 měl licenci Ministerstva kultury na restaurování sochařských děl v kameni. Během svého života realizoval více než 170 restaurátorských prací v celé České republice. Například v  letech 1994-95 restauroval Mariánský sloup na náměstí v Telči, v této světové památce UNESCO také v letech 1999 a 2003 restauroval další sousoší.  V Ústeckém kraji restauroval v roce 2000 například Sloup Nejsvětější Trojice od Matyáše Bernarda Brauna v Teplicích, o rok později restauroval také sochu Fortuny od téhož autora na zámku v  Duchcově. V roce 2003 restauroval barokní Sloup Nejsvětější Trojice v  Duchcově. V Oseku v roce 1998 restauroval národní kulturní památku Památník obětem katastrofy na Dole Nelson. Významně se také v letech 1999 až 2004 podílel na restaurování architektury a soch národní kulturní památky Cisterciáckého kláštera v Oseku. Z výsledků jeho rozsáhlé restaurátorské činnosti je zřejmé, že se Michael Bílek významně zasloužil o záchranu kulturního dědictví v českých zemích.


Hvězdář Michael Bílek

Hluboký zájem o astronomii přivedl Michaela Bílka nejdříve ke stavbě astronomického dalekohledu. Když se mu podařilo vybrousit zrcadlo o  průměru 425 mm s ohniskovou délkou 1910 mm, vytvořil tak základ pro svůj největší dalekohled systému Newton. Aby ho mohl uplatnit, rozhodl se ke stavbě pozorovací boudy u domu v Petrovicích, kde od roku 1971 s  rodinou žil. Nakonec základ vytvořila nová garáž a menší skleník, na které postavil nástavbu se sklolaminátovou kopulí o průměru 4,4 m se štěrbinou o šířce 0,9 m. Vedle již zmíněného dalekohledu systému Newton zde vytvořil Michael Bílek pro svá pozorování na svou dobu mimořádně kvalitní další dalekohledy, především systém Cassegrein o průměru 320/4600 mm. K pozorováním Slunce měl zde namontován refraktor 80/840 mm. Svá pozorování se snažil zachytit fotograficky. Jeho amatérská astronomická observatoř byla proslulá, například v letech 1990, 1996 a  2004 navštívili Michaela Bílka v Petrovicích ve velkém počtu hvězdáři cyklisté, vedení známým českým astrofyzikem Jiří Grygarem.