Soukromá sbírka umění Adolfa Hitlera, hlavně v této souvislosti bohužel rezonuje jméno duchcovského sochaře
Hermanna Zettlitzera. A přitom jeho mimořádná díla nestála jen v obýváku nacistického zločince, ale zdobila a někde dodnes zdobí veřejný prostor v severních Čechách. V pátek ráno došlo ke stěhování jedné z jeho největších dochovaných plastik dvousoší ženského aktu ze Severočeské vědecké knihovny do objektu ústeckého muzea. Zhruba dvě tuny vážící socha se v pátek 20. 7. pomocí těžkotonážního
jeřábu vznesla nad střechu knihovny, aby našla nové místo v atriu muzea.
Vzácné dílo mezinárodně uznávaného severočeského umělce se stěhuje už
po několikáté. Původně si ji v roce 1933 u Zettlitzera objednal majitel
vily, v níž dnes knihovna sídlí, ústecký průmyslník Carl Wolfrum a sloužila jako venkovní kašna za okny pánského salónu.
Současné místo
vedle vchodu do moderní přístavby knihovny získala až v devadesátých
letech 20. století. „Do muzea se nyní přemísťuje kvůli aktuální
rekonstrukci knihovny a také proto, aby byla v budoucnu lépe chráněná
před možným poškozením,“ uvedl ředitel muzea Václav Houfek. Na náročné
stěhování muselo muzeum zajistit autojeřáb o nosnosti 35 tun místní
firmy Petr Doškář, protože umístění sochy neumožnilo se s technikou
přiblížit na méně než 20 metrů. Převoz a složení sochy na dvoře muzea,
pak už zvládlo auto s hydraulickou rukou jiné ústecké firmy Doprava
Panzner. Oba subjekty už mají zkušenosti se specifickými zakázkami od
muzejníků a stěhovali například parní kotel nebo patnáctimetrovou
historickou loď.
Z tvorby duchcovského rodáka (1901-1957) je známa
hlavně bronzová plastika Veslaře, kterou bez většího povšimnutí léta
vystavovala Alšova jihočeská galerie v parku u zámku Hluboká. Pak se ale
podařilo historikům vypátrat, že jde o dílo ze soukromé sbírky Adolfa
Hitlera, což vzbudilo nevítaný zájem o sochu a galerie ji kvůli
kontroverzím raději ukryla do depozitáře. Zettlitzer patřil ve
čtyřicátých letech skutečně k nejvýznamnější německým sochařům a plnil v
prestižní zakázky pro Německou říši. Například navrhl monumentální
Pomník bojovníkům za osvobození Sudet pro Ústí nad Labem. Sochu Veslaře
si od něj Hitler však zakoupil jako soukromá osoba. „Po válce to
Zettlitzerovi zničilo uměleckou kariéru, i když vyšetřování po letech
dospělo k závěru, že sochař svými díly nepodporoval nacismus. Mimo rámec
oficiálních zakázek vytvořil třeba sochu „Potlačená žena“ v níž v roce
1942 bezprostředně reflektoval dojem z vyvraždění Lidic,“ podotkl k
osudu sochaře historik muzea Martin Krsek.
Ze Zettlitzerovy válečné
tvorby je možné na severu Čech ještě vidět dva nadživotní ženské akty
instalované v sídle Bílinské kyselky. Z předválečných děl se ve veřejném
prostoru dochovaly například busty Smetany a Beethovena v duchcovském
parku, či alegorie stárnutí na fasádě starého ústeckého krematoria. V
obci Ohníč na Teplicku dokonce stojí pomník s bustou prezidenta Masaryka
ze Zettlitzerovy dílny, odhalený roku 1938 tamními demokraticky
smýšlejícími Němci jen tři měsíce před nacistickou okupací pohraničí.
Martin Krsek