Uvidíte i několik prvotin jako například originální plakát prvního kina na světě, první filmovou kameru na světě na 8mm film, první filmovou kameru na světě na bateriový pohon z roku 1950, zvukovou filmovou kameru Klang na film 35mm, studiový televizní projektor 16mm MWA 1956, kterým se promítaly filmy do televizního vysílání.
Sbírka Miloše Štěpána je doplněná o exponáty ze sbírek Muzea města Ústí nad Labem a Archivu města Ústí nad Labem. Z archiválií si můžete prohlédnout např. promítací licenci Josefa Hasenkopfa nebo soupis jeho zastávek z roku 1910. Dohromady je k vidění více jak 250 různých exponátů.
Sběratel Miloš Štěpán
Svůj první projektor získal v roce 1973 a to OP 16. Do té doby jen jako kluk obdivoval otcův OPTILUX, kterým se doma promítaly 8 mm němé filmy jako Ferda Mravenec, Pepek Námořník nebo filmy s Ch. Chaplinem. Jeho prvním 16 mm zvukovým filmem byl film: Řezba v kosti - sovětský dokument o vyřezávání do kostí různých živočichů. Tento film má dodnes. V roce 1973 byl také spoluzakladatelem místního filmového studia v Krupce, kde s partou nadšenců natáčeli dokumentární filmy o veškerém dění ve městě. Od tohoto období začaly pomalu do jeho sbírky přibývat projektory a kamery. Jednalo se vždy o vyřazené stroje ze školních kabinetů nebo z kin. Další stroje pocházely od různých lidí, kteří je našli na půdách nebo měli doma po předcích. K těmto vzácným nálezům občas patřil i nějaký kotouč s filmem.
Skoro vždy si umí poradit s opravou porouchaného nefunkčního projektoru, a proto jsou stroje v jeho sbírce, až na malé výjimky, funkční. Když se mu do ruky dostane nějaký nový „úlovek“, vždy ho do posledního šroubku rozebere, vyčistí, vyleští a opět složí tak, že mu pokaždé zbyde něco navíc. Nic nenatírá novou barvou, jen odstraní rez či ztuhlou vazelínu a popřípadě kov trochu vyleští. Po montáži jen nakonzervuje olejem a vše nechá tak, jak se stroj dochoval. Sám k tomu říká: „Nových věcí je okolo nás plno, chci, aby každý viděl, jak se ta která věc dochovala, a proto to musí být autentické.“ Pokud nějaká část chybí, tak složitě zjišťuje, jak konkrétní součástka - kladka apod. - vypadá, a dovede i vyrobit novou. Pouze u planetových bronzových ozubených kol je to složité, někdy i nemožné.
Mimo projektorů jeho sbírka obsahuje i různé příslušenství jako lepičky, převíječky, kazety a cívky s filmy, objektivy atd. Celkem je to dalších cca. 400 kousků. Aby se jeho projektory využily, musí se s nimi promítat. Proto ke sbírce patří i archiv filmů všech běžně dostupných filmových formátů od němých černobílých, až po zvukové barevné a širokoúhlé filmy. Tento koníček zabere spoustu místa i času a je náročný na stěhování. Některé přístroje váží pouze půl kg, jiné i více než 200 kg. Při stěhování se musí vše částečně rozebrat, aby se váha snížila a s předmětem se dalo manipulovat. Kdyby sbíral známky, vezme album pod paži a jde. On to tak jednoduché nemá, při stěhování zaměstnává tato sbírka dost lidí a převáží ji několik dodávek.
Další zajímavosti se můžete dozvědět na stránkách filmového sběratele Miloše Štěpána na
http://www.filmtech.estranky.cz/