Dne 15. března 1939 byla budova Národní banky Československé (NBČ) obsazena početnou skupinou SS a dozor nad touto institucí převzal zástupce Německé říšské banky Dr. Friedrich Müller. Na základě vládního nařízení č. 96/1939 Sb. pak vznikla Národní banka pro Čechy a Moravu (NBČM). Orgány dosavadní bankovní instituce sice zůstaly formálně zachovány, ale okupační správa uplatňovala svůj vliv také prostřednictvím zmocněnců říšského ministerstva hospodářství a nově jmenované bankovní rady. Česká reprezentace se snažila spíše o pasívní rezistenci, otevřeně se však postavila např. proti celní unii Protektorátu s Říší. Zprvu byla dosavadní československá platidla opatřována razítky Protektorátu.
Návrhy, rytecké práce i tisk nových protektorátních platidel pak probíhaly pod dozorem okupační správy v sekci Tiskárna bankovek (TB). Tamější odborný personál se v rámci možností snažil prosadit motivy, které mohly na české obyvatelstvo působit pozitivně. Tak se na protektorátních padesátikorunách setkáváme např. se Švabinského alegorií Republiky (i když bez nepřijatelné frygické čapky) nebo se známým Mánesovým portrétem Veruny Čudové. Stokoruna zobrazuje oblíbené panorama Prahy se sochou Bruncvíka, bankovky v hodnotě 500 a 1000 korun připomínají malíře Petra Brandla a stavitele Petra Parléře a na pětitisícové bankovce se nachází rytecký přepis podoby Myslbekovy sochy sv. Václava z Václavského náměstí. Autoři návrhů a rytci byli těžko nahraditelní specialisté, kteří v Tiskárně bankovek působili již dříve a uplatnili se i po roce 1945: Bedřich Fojtášek, Bohumil Heinz, Jindra Schmidt a Max Švabinský.
Bedřich Fojtášek (*17.6.1909 Tylovice u Rožnova – †1990 Praha)
se vyučil litografem u firmy A. Haase v Praze. V letech 1925–1927 studoval při práci večerně na Uměleckoprůmyslové škole u prof. A. Mudruňky. Roku 1935 nastoupil jako litograf a grafik do Tiskárny bankovek NBČS (v letech 1939-1945 Tiskárna bankovek NBČM), kde pracoval až do svého odchodu do důchodu roku 1977.
Bohumil Heinz (*9.5.1894 Rakovník – † 22.5.1940 Praha)
získal již roku 1922 měsíční stipendium Státní banky 300 Kč a už jako student pracoval příležitostně pro Státní tiskárnu cenin, kde i nadále působil. Od roku 1932 spolupracoval i s anglickou tiskárnou Thomas De La Rue & Co. v Londýně. Podílel se na vzniku čs. státovky v hodnotě 1 koruny, která po přerazítkování obíhala až do 31. května 1940.
Jindra Schmidt (*24.6.1897 Račice u Jaroměře – † 12.3.1984 Praha)
se nejprve vyučil rytcem v Praze, v letech 1914–1917 studoval na umělecko-průmyslové škole v Praze. Pak pracoval v tiskárně „Národní politiky“ v Praze, kde se po roce 1918 tiskly první československé státovky. Roku 1929 nastoupil do nově zřízené Tiskárny bankovek Národní banky Československa a dostal se tak k rytecké práci na bankovkách. Tam pracoval až do odchodu do důchodu roku 1967. Věnoval se i výchově mladých rytců a práci na poštovních známkách. Podílel se také na tvorbě těchto protektorátních papírových platidel: 50 K 1940, 500 K 1942, 1000 K 1942, 10 K 1944, 20 K 1944).
Max Švabinský (*17. 9.1873 Kroměříž – † 10.2.1962 Praha)
byl význačný český malíř, grafik a rytec, který se zapsal do historie československých platidel zejména návrhem tisícikoruny z roku 1934, jež byla oceněna na Mezinárodní výstavě umění a techniky v Paříži roku 1937. V době Protektorátu byla podle jeho návrhu 12.9.1940 vydána padesátikoruna s hlavou ženy (původně alegorie Republiky), z níž však musela být na příkaz protektorátních úřadů odstraněna frygická čapka. Bankovka platila od 30.9.1941 do 31.10.1945. Původní motiv byl posléze použit i na líci československé stokoruny z roku 1945.
