Kompletní kostru slona indického (Elephas maximus) mohou nyní vidět všichni návštěvníci Muzea města Ústí nad Labem. Kostra je umístěna ve foyer muzea hned za hlavním vchodem. Návštěvníky upoutá nejen svojí velikostí. Kostra nerozšiřuje jen zoologické znalosti, ale pomáhá také připomínat historii města, respektive zoologické zahrady. Slonice Kala přicestovala do Ústí nad Labem jako roční slůně, pravděpodobně odchycené v přírodě Vietnamu, v listopadu 1985. Hned od svého příchodu se stala maskotem ZOO a spolu s družkou Delhi, která do Ústí doputovala v roce 1987, tvořily nerozlučnou dvojici. Bohužel 5. února 2019 musela být z důvodu zdravotních komplikací utracena. Její od mládí se vlekoucí problémy s levou přední nohou se stále zhoršovaly a utrpení slonice již nebylo možné dále prodlužovat. Na její připomínku jsme se rozhodli zachovat alespoň její kostru.
Slon indický je největší suchozemský savec Asie. Samci obvykle na výšku měří 2,7 m, samice jsou menší, měří v průměru 2,4 m (v kohoutku). Hmotnost samců se pohybuje okolo 4 tun, samic okolo 2,7 tun. Podobně jako mnoho velkých druhů savců je slon indický v přírodě ohrožený, jeho populace neustále klesá
a stále se zmenšuje areál jeho rozšíření. S rostoucím počtem lidí na Zemi klesá šance, že se tento trend zlepší.
Kostra slona je velmi charakteristická, pokud bychom ale pominuli velikost, řada lidí by mohla mít problém s určením, kterému druhu patří. Na kostře totiž chybí chobot, svalnatý orgán pro slony typický. Chybí také kly, neboť většina samic slona indického (a dokonce ani mnozí samci) kly nemá. Pokud je mají, jsou jen drobné, u živého slona bez otevření tlamy neviditelné. I ostatní zuby jsou velmi pozoruhodné. Sloni indičtí mají v dospělosti zubů velmi málo. V horní čelisti můžete u Kaly pozorovat dvě obří stoličky, ve spodní čelisti stoličky čtyři. Stoličky jsou postupně obrušovány a po několika letech jsou vytlačeny další stoličkou, která se nasouvá ze zadní části čelisti. Staří (v přírodě až šedesátiletí) sloni často hynou hlady, neboť po opotřebování šesté stoličky již žádná další nevyroste.
Pozoruhodný je i celkový počet kostí. Zatímco lidská kostra má 210 kostí, v kostře slona jich napočítáte až 351. Počet může být i v rámci jednoho druhu proměnlivý. Bezpečně rozlišíte kostru slona indického od slona afrického podle počtu žeber. Slon africký jich má vždy 21 párů, sloni indičtí jen 19 až 20 párů. Jedinečná je i morfologie nohou – sloni jsou i přes svoji vysokou hmotnost vlastně prstochodci. Slonice Kala se od svého příchodu potýkala s problémy levé přední nohy, které se jí nakonec staly osudnými. Problémy byly tak výrazné, že i na kostře v prstové části levé přední nohy můžete pozorovat četné deformace.
A nemůžeme nezmínit sloní lebku. Pokud se na ni podíváte zepředu, nepřipomíná Vám něco jiného než slona? Pokud myslíte na Kyklopa, jednookého obra, tak nejste sami. Četné nálezy lebek miniaturních slonů, kteří v minulosti žili ve Středomoří, vedly naše předchůdce k myšlenkám, že obři dříve žili a měli jen jedno oko. Přitom otvor uprostřed lebky je jen „nosem“, tedy vyústěním chobotu do lebky. Báje o Kyklopech ale přežily dodnes…
