Exponát měsíce října 2019 představuje výběr archeologických nálezů z činnosti dobrovolných spolupracovníků Muzea města Ústí nad Labem na území ústeckého okresu.
Vzhledem k neustále narůstající stavební činnosti a pracovnímu vytížení profesionálních archeologů při dohledech a záchranných výzkumech na nově vznikajících stavbách, nezbývá již příliš mnoho času na terénní prospekci a aktivní objevování nových archeologických lokalit. Nezastupitelnou roli tak čím dál tím více hrají i dobrovolní spolupracovníci muzeí a ústavů archeologické památkové péče, bez jejichž pomoci se dnes již žádné regionální archeologické pracoviště neobejde. Tito nadšenci pomáhají na záchranných výzkumech, účastní se organizovaných terénních prospekcí, nebo po dohodě s archeologem provádějí samostatnou terénní prospekci na nově vytipovaných územích nebo na již známých lokalitách ohrožených pravidelnou orbou či intenzivními zemědělskými a lesnickými pracemi.
Terénní prospekce kromě vizuálního průzkumu (všímání si změn v tvaru reliéfu, pozůstatků valů apod.) představuje především povrchové sběry a průzkum detektorem kovů, nezřídka má preventivní záchranný charakter. V současné době se prospekční činnost archeologického oddělení muzea a jeho dobrovolných spolupracovníků soustředí především na průzkum dálkových tras přes Krušné hory, průzkum oblasti dolního Pobělí a průzkum předpolí některých hradů a hradišť.
Z vystavených exponátů stojí za zmínku především téměř celý dochovaný postroj s pákovým udidlem a omegovitými postranicemi zakončenými labutími hlavičkami z pozdní doby laténské (cca 1. století př. Kr.), jehož stav dochování je naprosto výjimečný. Z významných keltských oppid známe často pouze bronzové omegovité postranice či jejich zlomky. Dva srovnatelně dochované, téměř celé, postroje byly nalezeny jen na lokalitě Roje při Moravčah ve Slovinsku. Uložené jsou dnes v Naturhistorisches Museu ve Vídni. Dalším, v našich končinách výjimečným, nálezem je bronzová olejová lampa, která byla dovezena až z dalekých římských provincií. Datovat ji předběžně můžeme zhruba do 2. století po Kr. Z přelomu 2. a 3. století po Kr. je i vystavené torzo cedníku či naběračky, jistě součásti picího servisu významnější osoby. I tento předmět byl do našeho regionu, obývaného tehdy germánskými kmeny, dovezen z římských provincií či přímo z Itálie. I když ostatní vystavené předměty jsou již běžnější, i ony jsou důležitými dílky ve skládačce ústeckého pravěku, které naše poznání významně doplňují, rozšiřují nebo v některých případech i úplně mění.
Bez pomoci dobrovolných spolupracovníků bychom byli o mnohé nálezy úplně ochuzeni, proto všem těmto dobrovolníkům patří velké poděkování.
