Zachráněná hrotnice z Větruše

Klenot z věže výletní restaurace Větruše v Ústí nad Labem nezničil požár z roku 2000, jak všichni předpokládali. Po devatenácti letech od zkázy ho jeho tehdejší zachránce předal do ústeckého muzea. 

Vyhlášený ústecký „zámeček“ postavený v roce 1897 podle návrhu předního severočeského stavitele Alwina Köhlera, přivedli během 90 let 20. století privatizační podvodníci na pokraj zkázy. Ta vyvrcholila v noci z 12. na 13. července 2000, kdy někdo rozdělal ve vyhlídkové věži táborák a od něj vzplála jehlancová střecha, která během požáru zcela shořela. Naštěstí tlak veřejnosti přiměl tehdejší politickou reprezentaci města Ústí nad Labem, aby v roce 2001 ruinu za 2,5 miliónů vykoupila a zachránila. V roce 2004 dostala věž novou střechu, která ale nebyla zcela věrnou kopií původního stavu. Špičku již nezakončovala tzv. hrotnice. To je mohutná železná tyč, nesoucí různé kované a tepané ozdoby, hlavně korouhev.

Původní pět metrů vysoká a okolo 200 kilogramů těžká hrotnice se při požáru zřítila z třicetimetrové výšky na zem. Z hromady ohořelých trámů a suti ji před zloději kovů zachránil místní obyvatel Ladislav Benda. „Po pádu se tyč rozlomila na dva kusy, snažil jsem se ještě z popela vyhrabat drobnější části, které se také ulámaly. Asi jsem nenašel všechno.

Vypadalo to žalostně, ale bylo mi líto, aby to skončilo někde ve šrotu,“ popsal tehdejší situaci. Malotraktorem převezl hrotnici k sobě na zahradu, kde ji v průběhu let různě stěhoval, aby co nejméně překážela, až ji letos nabídl Muzeu města Ústí nad Labem. Hrotnice se dochovala v kuse v délce zhruba čtyř metrů. Spodní část tvoří masivní páskoviny, jimiž byla připevněna ke krovu, pak přechází v plnou tyčovinu v průměru od osmi centimetrů, která se směrem k vrcholu postupně zužuje a končí lomem, na nějž navazuje další zhruba metrový kus. „Na tyči se dochovaly zbytky růžice určující světové strany. Odděleně se podařilo nálezci z rumiště vyhrabat i ozdobné špice, které růžici zakončovaly. Další ozdobu představovala korouhev otáčející se na bronzovém ložisku. Podle dobové fotografie pořízené kolem roku 1900 ji původně tvořil kovaný prapor a plechová silueta ústeckého lva,“ poznamenal historik muzea Martin Krsek. Pozůstatky hrotnice budou v muzejních sbírkách dokumentovat historickou architekturu konce 19. století i atmosféru doby ze sklonku století dvacátého.