Daguerrotypie je první úspěšný kompletní fotografický proces v historii fotografie. 7. ledna tomu bude již 181 let, kdy byla daguerrotypie představena na setkání Académie des sciences v Paříži. Daguerrotypie je pojmenována po Louis-Jacques-Mandé Daguerreovi (1787–1851), jenž proces vynalezl společně s Nicéphore Niépcem (1765–1833). Základem pro daguerrotypii je vysoce vyleštěná kovová deska - je to tenká vrstva stříbra na měděném podkladu. Každá daguerrotypie je jedinečná tím, že je vytvořena přímou expozicí ve fotografickém přístroji.
To znamená, že neexistuje negativ, z něhož by bylo možno zhotovit další obrázky. Exponovaná stříbrná deska je vyvolávána parami rtuti. Exponované plochy jsou tvořeny mikroskopickými částicemi amalgámu stříbra a rtuti. Tento amalgám je mléčně šedobílý a matný; šedé tóny zhruba odpovídají šedým tónům zobrazovaného předmětu. Citlivé soli stříbra zůstaly nezměněny v místech, která nebyla exponována, a byly odstraněny v procesu ustalování a vypírání. V těchto místech zůstává stříbrný zrcadlový povrch desky patrný. Když se od vyleštěného stříbrného povrchu odráží něco černého, amalgám se oproti černým místům jeví jako bílý. V porovnání se zvětšeninou z negativu se daguerrotypie jeví prakticky bez zrna.
1) Dvojportrét muže a ženy (2. 1. – 12. 1. 2020), šestinová deska 7,2 x 8,1 cm, datace 1845-1850, anglo-americký typ
2) Portrét muže (14. 1. – 23. 1. 2020), text: Johan Kerzinger Grossvete der Frau Maria Niederdörfer geb.(orene) Schlegel. Daguerrotypiert von A. Francke Schweidnitz, osminová deska 5,4 x 8,1 cm, datace 1847-1855, evropský typ
3) Portrét muže (24. 1. – 2. 2. 2020), šestinová deska 7,2 x 8,1 cm, datace 1845-1850, anglo-americký typ