28. 2. - 31. 1. 2021
Písek je běžnou, téměř každodenní součástí našeho života, přesto o něm nevíme mnoho zajímavých věcí. Známe ho z břehů řek a potoků, z mořských pláží, pískoven, staveb a dětských hřišť. Málokdo však tuší, jak pestré písky jsou, odkud vlastně pochází, co všechno se v nich zachovalo, jak vzácným materiálem se postupně stávají či jak překvapivě krásné mohou být pod mikroskopem... O tom, jak je tématika písku pestrá, se můžete přesvědčit na vlastní oči na výstavě v Muzeu města Ústí nad Labem, která se koná až do poloviny srpna letošního roku. Výstavní projekt „PÍSKY ZNÁMÉ I NEZNÁMÉ“ představuje přes tři tisíce vzorků písků z celého světa, včetně množství fotografií z oblastí, kde písky vznikají nebo se hromadí. Písek totiž tvoří podstatnou součást nezpevněných hornin zemského povrchu a geologové z něj umí ledacos vyčíst. Někdy ho tvoří úlomky hornin nebo specifických minerálů, podle nichž lze určit, odkud materiál pochází. Velikost, tvar a míra opracování zrn vypovídají o transportu
a podmínkách, ve kterých se písek usazoval. „Mezi nejhojnější patří
písek křemenný, existuje ale i celá řada dalších druhů písků - např.
zelené písky s převahou olivínu, černé písky tvořené převážně
z pyroxenu, amfibolu, magnetitu anebo složené z úlomků sopečných hornin.
Červenavé odstíny písku jsou zase typické pro pouštní oblasti.
V tropických příbřežních oblastech se pak běžně vytvářejí písky
karbonátové, ve kterých převládají zrna kalcitu nebo fragmenty vápnitých
schránek mořských organismů,“ doplňuje kurátorka výstavy Zuzana
Vařilová.
Další rozměr pestrosti písku reprezentují velkoplošné fotografie pískových zrnek vytvořené unikátní metodou kombinace světelné a elektronové skenovací mikroskopie, které vznikly na Přírodověděcké fakultě UK v Praze. Mnohonásobně zvětšená zrnka písku vypadají opravdu nádherně!
Rozsáhlá území tvořená pískem mohou na první pohled působit jako sterilní a nehostinné prostředí. Zdání však klame a třeba rozpálené pouštní písky se staly domovem mnoha tvorů a rostlin. Také písčitá dna řek, jezer a moří obývají různé druhy vodních živočichů. A nejinak tomu bylo i v dávné minulosti. V písku mohou být zachovány fosilní schránky, kostry pravěkých tvorů a také zkamenělé stopy po životě (tzv. ichnofosilie). „Nejstaršími vystavenými stopami v písku jsou doupata červů či stopa po odpočinku trilobita ordovického stáří (více než 450 mil. let) nebo replika stopy dinosaura dochovaná v pískovci ze začátku druhohor (cca 210 mil. let). K vidění jsou také otisky schránek organismů žijících v křídovém moři nebo fosilní pozůstatky po vrtání ráčků do původního mořského dna (stáří 90 mil. let)“, komentuje vystavené zkameněliny kurátorka výstavy. Unikátním exponátem je pak velká kamenná deska ze sbírek Národního muzea pocházející z lomu u německého Tambachu, na které jsou stopy vytvořené vymřelým čtvernožcem podobným plazům (stáří kolem 290 mil. let).
Na výstavě nechybí ani téma těžby a využití písku. Jde o významnou nerostnou surovinu, která se využívá v mnohých průmyslových odvětvích. Celosvětově jí začíná být akutní nedostatek a je nazývána „sypké zlato“. Představeny jsou vzorky písků z českých pískoven, včetně lomů, kde se těží sklářský písek. Zajímavostí je pak „uzamčený“ písek ze Střelečského lomu, který napomohl rozřešit otázku vzniku skalních forem, jako jsou velkolepé skalní brány či skalní hřiby.
Významnou součástí výstavy je v neposlední řadě i krajina z písku zrozená, tedy pískovcová oblast Českosaského Švýcarska, která právě letos slaví kulaté výročí.
Výstava je hravá, plná barev a vjemů. Návštěvníci se ocitnou v nekonečné písečné poušti, písek z celého světa si mohou i osahat; prohlédnou si různorodé vzorky písku pod mikroskopem; vyzkouší si stopování zvířat, která prošla pískem; mohou si tvořit z kinetického písku nebo si mohou zkusit horolezení v pískovcové krajině.
Pracovní list k výstavě: