Senioři, pište paměti z karantény!

Kvůli koronaviru nemůžete ven? Skříně už máte třikrát přerovnané? Pište paměti! S touto výzvou míří k seniorům Muzeum města Ústí nad Labem. V ideálním případě chce průběžně vybrané pasáže zveřejňovat a pak z nich vydat i knížku.  

„O důchodcích se teď v souvislosti s nákazou mluví jako o nejohroženějších, ale nesmíme zapomínat, že jsou také nejzkušenější. Vždyť většina z nich už obdobně kritickou a občas i mnohem dramatičtější situaci zažila, ať už v roce 1938, 1945, 1948, 1968 nebo 1989 a ví, že svět se nezastavil. Ať zavzpomínají, jak se s tím tenkrát vypořádali. Také hromadili zásoby, báli se jít ven, jak si představovali budoucnost?“ Uvedl vedoucí historického oddělení Martin Krsek.

Historici při své práci často ze vzpomínek pamětníků čerpají, proto ví, že jen zlomek populace se za svůj život dostane k tomu, aby zvládli napsat nebo jinak zaznamenat vzpomínky ze svého života. Nynější nucená karanténa dává alespoň některým větší příležitost si sednout a soustředit se na psaní vzpomínek nebo jejich záznam. A nemusí to být jen o zlých či přelomových časech, ale i zajímavých zkušenostech, o všedních radostech a každodenním životě.  Texty napsané na počítači, psacím stroji či rukou budou muzejníci přijímat už od tohoto týdne přes email (krsek@muzeumusti.cz), nebo poštou (Masarykova 1000/3, 40001 Ústí n. L.). Zásilku je třeba označit heslem: „Paměti z karantény“. Elektronicky jsou schopni převzít i zvukový nebo videozáznam. Podmínky případného uložení nebo zveřejnění budou vždy domluveny s autorem záznamu. Samozřejmě, že jak to situace dovolí, tak se ústečtí muzejníci budu snažit sejít se seniory, kteří se do projektu zapojí.

„Výzva je určená pro ústecké seniory uzavřené doma a cíleně ji zašleme i do všech domovů pro seniory v okrese Ústí nad Labem. Ale platí samozřejmě i pro ty, kteří dnes žijí v jiné části republiky a v Ústí prožili část života,“ dodal ředitel muzea Václav Houfek.  Zároveň uvedl, že „Muzea jsou určena také jako místa uchování paměti, kde každá vzpomínka má svoji hodnotu. Ale vzpomínky konkrétních osob mají nejvyšší hodnotu především pro jejich nejbližší, a tímto způsobem může každý udělat něco pro sebe a své blízké, i když nakonec záznam vzpomínky zůstane uchován jen v rodině.“ Ústečtí budou rádi, pokud jejich kampaň inspiruje i další místa republiky.