Byl to jeden z mnoha dopoledních telefonátů. Volal pan
pokrývač, že po sundání krytiny z jedné z Klíšských vil, vyskočila
z podstřeší tři černá mláďata, která skončila v nedalekém záhonku.
Pokrývači by je rádi zachránili, avšak potřebovali poradit, jak by měli dále
postupovat. Doporučil jsem, mláďata v prvé řadě bezpečně uložit do
krabice. Za dvě hodiny se mi podařilo dorazit na místo a naskytl se mi pohled
na tři rorýsí mláďata ve výborné kondici. Do hnízda je však nebylo možné
vrátit, neboť střecha již byla rozebraná a práce budou pokračovat několik dnů.
Bylo by sice možné je umístit do jiného hnízda, ale nikdo z kolegů nebyl
schopen nám doporučit žádné dobře dostupné.
Zvažoval jsem tedy záchrannou stanici, když v tom rozhodl další telefonát. Ten den večer jsme se chystali odjet i s dětmi na prázdniny na Vysočinu a děti nadšeně slíbily, že rorýsům budou lovit hmyz a vzorně se o ně starat. Mláďata jsou již velká, do deseti dnů by měla být letuschopná. Přání dětí tedy zvítězilo a následující dny budou ve znamení lovení hmyzu a krmení hladových krků. Aspoň si děti vyzkouší, jak je náročné být rodičem a to nejen tím ptačím.
Rorýs obecný (Apus apus) je mimořádný druh ptáka. Jako jediný u nás patří do řádu tzv. svišťounů, což jsou extrémně zdatní letci. Kromě krátkého období sezení na vejcích a péče o mláďata tráví celý život v letu, při němž dokonce i spí nebo se páří. K letu jsou tak dobře přizpůsobení, že při přistání na zemi nejsou schopni vzlétnout. Mají tak krátké nohy a tak dlouhá křídla, že musí vzlétat z vyvýšeného místa. Loví drobný létající hmyz, velmi často mšice či mladé pavoučky cestující na pavučinkách. Rorýsi původně hnízdili v dutinách stromů a různých skalních puklinách. Výborně se přizpůsobili lidským stavbám a rádi hnízdí v různých otvorech pod střechou, pod taškami atp. Bohužel zateplování a modernizace domů často vede k zániku hnízdišť a rorýsů tak stále ubývá. I mláďata těchto zdatných letců jsou velmi výjimečná. Jejich vývoj trvá nezvykle dlouho. V hnízdě mohou být při špatném počasí až dva měsíce. Neboť při deštivém počasí nejsou rodiče schopni ulovit dostatek hmyzu a mláďata jsou proto schopná snížit svoji teplotu, zpomalit metabolismus a upadnout do stavu strnulosti. S minimem potravy jsou schopná přežít i čtrnáct dní, což je v ptačí říši zcela nevídané. Například mláďata sýkor hynou po několika hodinách bez potravy. Jakmile mládě jednou vylétne z hnízda, již se do něj nevrací. Doufáme, že i naši muzejní rorýsi budou za pár dnů brázdit nebe nad Ústím a později i nad Afrikou…
