Tři rorýsí dorostenci se po týdnu domácí péče mají stále k světu. V těle již dorostli do plné velikosti, jejich letky však stále ještě dorůstají. Doma jsme zjistili, že rorýsi se musí opravdu ohánět, aby svá mláďata dosyta nakrmili. Snažili jsme se jim zajistit pestrou stravu, dostávali stínky, sarančata, kobylky, mouchy, pestřenky, komáry, menší noční můry a spoustu dalších dobrot, které se nám dařilo nasmýkat. Nyní si ale pochutnávají především na larvách včel, které jsou výživné, podle apetitu rorýsů i velmi chutné. Doufám, že nevychováme rorýsi sumo-mláďata, která pak jejich křídla neunesou... Snad již brzy poletí…
Po téměř čtrnácti dnech v krabici přišel den D. Rorýsi již plně dospěli a začali být neklidní. To bylo jasné znamení, že již chtějí do světa. Je fascinující, že rorýsi mají na vzlet jen jeden pokus. Nikdo je létat neučil a přesto to musí zvládnout. Napoprvé, bez omylu. Pokud se jim let nevydaří, přistanou na zemi a nemají již šanci znovu vzlétnout. Pokud se to podaří, čeká je několik let letu bez spočinutí. Přistanou až za dva či tři roky, až budou pečovat o vajíčka či mláďata.
Je to fascinující, obdivuhodné a i pro otrlé biology až dojemné. Všichni tři naši svěřenci to však zvládli a už krouží nad Ústím nad Labem. Doufám, že již nikdy neuvidím, znamenalo by to, že první let se vydařil a čekají je úžasné roky ve vzduchu. Nezbývá, než jim držet palce, více už dělat stejně nemůžeme.
