Ervín Dostálek (nar. 1944)
Ústecká mužská házená tu byla již před druhou světovou válkou, ale to ji hráli především místní Němci, a to svoji házenou o 11 hráčích na fotbalových hřištích, tzv. Grossfeld. Na ně navázal po roce 1945 ústecký celek Tatran Vaňov, který hrál svoje zápasy v „jedenáctkách“ na fotbalovém place v ústeckém Vaňově u řeky Labe.
Kdo se v tématu házená plně neorientuje – krátké vysvětlení: Házené existovaly 3 „druhy“. Ta, s níž začali v Německu – ony „jedenáctky“, pak dnešní národní, dřív česká, která se hrála a hraje u nás na vysoké branky, no a pak handball – dnešní házená, která započala ve Skandinávii a v Dánsku a nakonec převážila, a sem ji přivezl v r. 1947 prof. Radotínský po zájezdu do Francie.
Král vzpomíná, jak v jedenáctkách hráli na Vaňově s Duklou Praha s památnými borci, jako byli Šamánek, Mareš, Trojan, Vícha (pak reprezentanti) aj. a společně se pak po zápase myli v Labi. Nebo na zápas proti Trnavě. Ten se hrál už na dnešním Městském stadionu v Ústí n/L. jako předzápas prvoligového zápasu ve fotbalu ARMA Ústí – Teplice před (snad) osmi tisíci diváků. A výsledek? Prý 8:8. Za ústecký celek si ale zachytal i reprezentační brankář fotbalu Břetislav Dolejší ze Slávie Praha. Za ústecký tým hráli např. bratři Böhmové – Ruda a Pavel, Zdeněk Luzum, Míla Koloc, Jirka Javornický, Jirka Pinc, Leon Tomev, Ferda Strnad a další. V 50. letech hra házená o jedenácti hráčích u nás skončila, poslední mistrovství světa – už bez ČSR – se hrálo v roce 1966 v Německu, a nahradil ji handbal – tedy „sedmičky“. A „Vaňovští“ přešli kontinuálně do nově vzniklého klubu Chemičky Ústí nad Labem (1956?).
Osobně jsem přišel do Ústí n/L v roce 1961 a jako 17letý už s částečně novou generací hráčů – byl mezi nimi i výše jmenovaný „můj mazák“ Míra Král – bojoval – a úspěšně – o ligu. Kdo byli další borci? Nezapomenutelná persona – „málovlasatý“ Otokar Musil, Petr Kocourek z Prahy (dnes 80), který se tam zas vrátil, Kurt Zettl (nedávno 80) a Jirka Eisenmann (v Německu), později Pepa Bůžek, Alda Janeček aj.
Památným zápasem bylo utkání Chemička Ústí – Liberec (krajský přebor ve dvou skupinách – západní a východní a vítězové se střetli mezi sebou). Ústečtí vyhráli 15:14 a postoupili do II. ligy. Dál se většinou hrála liga, pak i národní, což byla druhá nejvyšší i s moravskými celky.
Někdy se sestoupilo do kraje a z kvalifikace opět postoupilo zpátky mezi „elitu“.
Po čase vyrostli další noví dobří hráči – nerad bych na někoho zapomněl, což se zřejmě stane: bratři Zikmundové – Pepa a Zdeněk, Ivan Bár, Míla Kocábek, bratři Bundové – Vašek a Vráťa, Honza Cvrk, Honza Kopta, Arne Novotný, Standa Filip, Jarda Tykal, Petr Pešek, Petr Šulc, Sedláci – Jirka a Honza, bratři Krejčí aj., hráli tu i bratři Simandlové, další borci z týmů dorostu, a bylo jich dost…
Pro mne osobně byla památnou kvalifikace o II. ligu v Železném Brodě v sedmdesátých letech. Byl jsem tam trenérem týmu. Bydlelo se v hotýlku u elektrárny ve Spálově nad soutokem a v prvních dvou zápasech Ústečtí remizovali. Měli jsme tak na kontě dva body. Zbýval poslední zápas, pokud se pamatuji, s Lokomotivou Plzeň (?). Ta oba předešlé zápasy vyhrála a měla tedy body čtyři. Ústečtí ale zamakali a nakonec o jediný gól zvítězili! A tím kvalifikaci vyhráli a postupovali. Nevyznamenal se tehdy tolik nikdo z mazáků, ale junior Josef Mündlein (pozdější reprezentant, který ale odešel do slovenských Michalovců). Pamatuji, jak jsme za něj chodili za učiteli orodovat na průmyslovku, kde měl trochu problémy. Ale v Brodě – tam proměnil všech 12 sedmimetrových hodů, v prvním zápase v poslední minutě a v tom rozhodujícím dokonce v poslední sekundě zápasu. To byla dramata!
V Ústí vyrostli i českoslovenští reprezentanti – Bedřich Ciner (mistr světa, později hrál v Karviné), právě Josef Mündlein aj. Hrál tu i mistr světa brankář ing. Arnošt. Ti starší vzpomínají na trochu dnes už pozapomenutou slávu ústecké mužské házené, která pravidelně každým rokem vyrážela i za minulého režimu např. desetkrát do Francie, a tam např. v prvních letech při jedné anabázi z deseti zápasů prohrála jediné utkání jen s mistrem země galského kohouta SMUC Marseille. A na poutačích a plakátech stálo napsáno velkým písmem: Přijíždí Chemika Ústí s „tres internationales“ – tedy třemi reprezentanty (byli tedy „jen“ dva – oba mistři světa – ing. František Arnošt a Bedřich Ciner). Byly to dodnes nezapomenutelné chvíle, na něž se stále vzpomíná! Doživotně!
V Ústí vznikla kvalitní družstva žáků i dorostu, v házené začínal i Kamil Brabenec, pak hvězda československého basketbalu. Padesátku chlapců (ne všechny samozřejmě) z mateřské školy a 1. třídy základní školy dotáhla dvojice trenérů (byl jsem jedním z nich) až do ligy dorostu, z Ústí n/L se posilovaly i jiné republikové týmy, např. Lovosice. Dorost jezdil se svými trenéry každoročně na letní soustředění, zprvu hlavně do Železného Brodu, později do Znojma, ale také k Baltskému moři do tehdejší NDR.
Dnes hraje ústecká Chemička II. ligu v hale v Krásném Březně. Doplnila svůj tým mladíky z Tygrů Ústí n/L a naplňuje volný čas sportovcům i svým příznivcům. Dnes klub vede trojice ing. Roman Tlustý, Tomáš Velek, Jaroslav Pihera, tým byl doplněn mladými, hrají např. oba synové Tomáše Velka, exreprezentant Kovář, střeleckými oporami jsou Ondřej Vrběcký a Zdeněk Kabát. Počátkem každého roku je pořádán tradiční Memoriál Míly Koloce, což byla „duše“ klubu, původně hráč ještě Tatranu Vaňov a poté významná osobnost ústeckých házenkářských klubů Chemičky i Spartaku i celé severočeské házené. No a to je zatím poslední zpráva o ústecké mužské házené před přerušením letošních sportovních soutěží…
Házená, 2. liga, 12. kolo: únor 2020
Chemička Ústí nad Labem – Lovci Lovosice B 32:26 (14:12)
Rozhodčí: Ransdorf – Řeháček. ŽK: 2:3. Vyloučení: 5:2. Branky ze 7m hodů: 0:3. Diváci: 80.
Ústí: Vrběcký 8, Pihera a Kovář 6, Krajíček a Kabát 3, Musil 2, Hladík, Velek T., Velek M. a Šlechta 1, Jošt, Hubený a Biskup
Lovosice B: Kapr 7, Borovička a Provinský 4, Šuma a Čepelák 3, Mareš a Ciesla 2, Pěkný 1, Šmíd, Donát, Smetana a Bredfeld
