česky  |  deutsch  |  english
   hledat

Zbraň lovce tváří tisíců Ústečanů č. 1

Na výzvu muzea zareagovala dcera legendárního ateliérového fotografa Eduarda Majera Hana Johanovská. Sestavila krátký životopis otce a z rodinného archivu poskytla několik vzácných snímků.

Eduard Majer

 Rodina Majerových pocházela z obce Lazsko u Příbrami a následně se přesunula do Prahy na Smíchov, kde se v druhé pražské generaci narodil i Eduard do rodiny čalouníka Václava Majera a Marie Minksové. Poté se přestěhovali do Roudnice nad Labem, kde Eduard vyrůstal a chodil do školy. I když si přál jít na gymnázium, dal ho jeho tatínek do učení k roudnickému fotografovi V. Vašíčkovi, u kterého se řemeslu vyučil. Možná u něj také získal svou druhou velkou životní zálibu – malířskou tvorbu, protože pan Vašíček byl velkým sběratelem obrazů. Mimo to se věnoval sportu – zejména stolnímu tenisu a veslování.  Během druhé světové války byl totálně nasazený v Mnichově. Bohužel, z této doby podklady nemáme. Po válce se usadil v Ústí nad Labem, kde začal pracovat jako portrétní fotograf v ateliéru pana Komárka ve Vaníčkově ulici. Po panu Komárkovi pak ateliér převzal.

Za svůj profesní život vyfotil v ateliéru i mimo něj nespočetné množství portrétů, narozených dětí, svateb, maturitních ročníků, akcí a událostí v Ústí nad Labem a okolí. Mimo to se věnoval i výtvarné fotografii, kterou publikoval a zasílal do soutěží. Ve fotografii často využíval své malířské a kreslířské nadání, fotografie retušoval a kreativně využíval techniky montáže, vícenásobné expozice a další tvůrčí úpravy. Jeho práce se objevovaly ve fotografických sbornících, v novinách a na výstavách. Se svými fotografiemi uspěl v národních i mezinárodních soutěžích. Z národních soutěží například na výstavě v Nitře, ve které s fotografií nazvanou „Ústecká Mona Lisa“ obsadil třetí místo. Další dvě ocenění (čestná uznání se zlatou a stříbrnou medailí) získal v roce 1970 v tehdejším Gottwaldově. Na mezinárodní soutěži v Budapešti v roce 1971, do které bylo zasláno okolo 1600 prací, získal stříbrnou medaili a další fotografie mu byly přijaty do výstavy a sborníku. V roce 1975 pak získal další zlatou medaili za portrétní uměleckou fotografii na mezinárodní výstavě v Bukurešti. Těchto soutěží se účastnili i mnozí další českoslovenští fotografové, například fotograf skla Josef Hanuš, fotograf hor a horolezectví Jaromír Kalmus, Daniel Vrzák, Gustav Mikuláštík a další. 
 
Díky zálibě v malířství se během své práce blízce seznámil se severočeskými výtvarníky.  S těmi pak nejen úzce spolupracoval, ale také se s nimi přátelil. O. Brázdovi, D. Richterovi, V. A. Šrůtkovi,  M. Matoušovi, R. Ťápalovi, E. Solaříkovi a dalším fotil výstavy, obrazy a sochy pro sborníky a také je doprovázel na vernisážích. Mimo portrétní a ateliérovou fotografii fotil často a s velkou oblibou lesy Kokořínska a České středohoří. To samozřejmě inspirovalo nejen jeho, ale i jeho přátele – výtvarníky. Vedle portrétních fotografií po něm tedy zbylo i množství nádherných velkoformátových fotografií krajiny, dramatických výhledů do kopců Středohoří a klidných zátiší lesních cest. 
Ve své praxi používal kromě velkoformátového ateliérového přístroje Globica i množství kinofilmových a středoformátových fotoaparátů a ke konci života se i velmi aktivně zajímal o začínající a stále dostupnější digitální techniku. Ale za zmínku a příklad jeho profesních znalostí a zručnosti stojí například dva vlastnoručně vyrobené dvouoké zrcadlové přístroje na svitkový film panoramatického formátu 6x18 a 6x12, které používal na focení krajiny. Přístroje pojmenoval Bednax I a Bednax II (byly sestavené z bedýnek) a oba jsou dodnes funkční. Během práce také dojížděl vyučovat fotografii na střední školu řemesel do Děčína a také ve svém ateliéru vyučil množství svých následovníků, kteří na něj dodnes vzpomínají.
Zaslané snímky, ideálně se vzpomínkou na okolnosti focení v Majerově ateliéru, bude muzeum publikovat na internetu a připraví tak pro veřejnost netradiční on-line výstavu v době, kdy je kvůli koronavirové pandemii nuceně uzavřené.

Fotografie posílejte na email krsek@muzeumusti.cz nebo osobně či poštou na adresu Muzeum města Ústí nad Labem, Martin Krsek, Masarykova 1000/3, Ústí nad Labem 40001 (vždy uveďte zpáteční adresu či telefon pro vrácení snímku po naskenování).
 
©2011 Muzeum města Ústí nad Labem | email: muzeumusti@muzeumusti.cz | tel.: +420 475 210 937 webmaster
TravelSoft CMS 3.0
město Ústí nad Labem zřizovatelem Muzea města Ústí nad Labem je
Statutární město Ústí nad Labem.