Při focení byla vždy velmi dobrá atmosféra. S dětmi to velice dobře uměl a ony poslouchaly, jak pan fotograf řekl. S dětmi je vždy těžká práce, znám to z mé profese kadeřnice – jak děti zaujmout, aby neplakaly a bylo vše tak, jak potřebujeme. Pan Eduard Majer byl velký profík a krásně vše zvládal, a to značilo, že jej jeho práce velmi bavila.
Fotil samozřejmě i moji svatbu. Fotky, které mne teď po letech ale překvapily, byly fotky z tanečních z roku 1971–1972. V roce 1970 jsem se začala učit ve škole v Děčíně v Ruské ulici na kadeřnici. V září roku 1971 jsem navštěvovala kurz tanečních v ústeckém kulturním domě pod vedením mistrů tance manželů Kůrkových. Velice krásná doba mého mládí. Ráda na to vzpomínám. Maminka mi ušila anebo přešívala šaty, abych měla na střídání. Tehdy mi koupila boty, bílé, za 230 Kč, což tehdy bylo docela dost peněz. Maminka nás sama vychovávala, naši se rozvedli, tak jistě pochopíte, že to nebylo pro samoživitelku jednoduché. Ale snažila se, abych se v tanečních cítila dobře. Dnes doceňuji, jak byla dokonalá, a moc si toho vážím.
Jednou mi řekla: „Šaty dáme do kufru a půjdeš se fotit k panu Majerovi, abys měla památku“. Taky že ano, uskutečnilo se to. Převlékala jsem se v ateliéru a bylo to moc fajn. Nějaké fotky mám ještě z kulturního domu, kde jsme se fotili s kamarády a kamarádkami. K Vánocům jsem dostala látku na dlouhé šaty na věneček, který byl v lednu 1972. Maminka mi ušila krásné dlouhé šaty. Byly žluté, krajkové s kamínky. Taky připomínám, že pan Majer nás fotil i na občanský průkaz a jiné legitimace.
