Kampaň „Paměti z karantény“ přinesla do knihovny Muzea města Ústí nad Labem první knižní novinku roku 2021. Vzpomínky Jiřiny Plecité (nar. 1927) zaznamenané a zveřejněné na základě dubnové výzvy muzea k izolovaným seniorům v první vlně pandemie covid si vydala v limitované edici její rodina jako dárek k Vánocům. Jeden exemplář teď darovala muzejníkům. Sama pamětnice se toho bohužel nedožila.
V knize s titulem „Zápisky z karantény“ zasvěcuje čtenáře celoživotní kuchařka jadrným slovníkem do specifického života hostinských mezi léty 1946 a 1990. „Obsahuje fotografie, dokumenty a dokonce i recepty na dobové speciality. Pro mnohé Ústečany mimo jiné konečně rozluštila záhadu, jaké pozadí měla slavná fotografie ze srpna 1968 zachycující Felicii přejetou sovětským tankem na hlavní ústecké třídě,“ přiblížil publikaci koordinátor kampaně historik Martin Krsek. „Naše auto stálo před barákem, tak táta že ho půjde odvézt za roh. Než ale stihnul seběhnout dolů, tak to zarachotilo a auto bylo v čudu. Naštěstí tam nestih´ doběhnout, tak zařvaly jen ty plechy. Lidi hned vylejzali z oken, tanky jely dál. Druhej den byly na autě všelijaký nápisy, kdo moh´, si to fotil. Když se táty na to někdo ptal, říkal mu: „Jo, dají mi za to Volhu. Ale dvakrát přeplavat.“
Zatímco vzpomínala na drama z okupace, prožívala naplno dopady aktuální hrozby. Karanténa ji totiž uvěznila v nemocnici a rodina jí mohla četné ohlasy na její vzpomínky tlumočit jen po telefonu. „Moje maminka to ocenila slovy NO TYS JIM TOHO NAKDÁKALA, ale užívala si vydatně pozornost a zájem bližních. Sama telefonovala, jestli jsme koukali na zprávy. Že tam byl ten člověk z můzea, představoval ten jejich projekt a najednou prej máma kouká a vidí sebe s tátou!!! Říkala: No je todleto možný, já myslela, že mne šálí zrak! To by nás moh´i někdo poznat!“ Popsala reakci pamětnice její dcera Daniela Doubková. Jiřina Plecitá zemřela koncem května. „Zvláštní, dopsala paměti a umřela. S jasnou hlavou do posledního dne. Koronavirus nám nedovolil být s ní ... Jsem vděčná za váš podnět k sepisování vzpomínek, byl to krásný a důležitý čas,“ dodala dcera.
„Kampaň oslovila autory z Čech i Německa a její ohlas zajistil po patnáct následujících týdnů povzbudivou náplň do momentálně omezených životů jak autorům, tak i desetitisícům čtenářů, kteří sledovali seriál na muzejním facebooku a webu. A k tomu obohatil dějiny Ústecka o cenný dokumentační materiál, který by se nejspíš jinou cestou do muzea nikdy nedostal,“ připomněl ředitel muzea Václav Houfek. Momentálně muzeum uvádí nový „covidový seriál“, v němž veřejnost sdílí fotografie z proslulého ústeckého ateliéru Eduarda Majera.
Zdroj fotografií – rodinný archiv Daniely Doubkové