Daniela Doubková – Skorobratr ze západního Berlína
Divila bych se, že jako rodilý Ústečan bych nenašla nějakou fotku z Vaníčkovy 13. Mámy se už bohužel nezeptám, ale něco jsem přece jen objevila a dělím se. Kromě razítka z Vaníčkovy pravost potvrzuje i identická kožešina s tou v Ústeckém deníku…
Na prvních dvou fotkách jsem já, ročník 1959, brýlatý chlapec je můj skorobratr Hanuš Dub. Přišel do naší rodiny po tragické smrti jeho maminky. Bylo mu třináct a jeho otec mu nemohl poskytnout každodenní péči, protože pracoval jako kuchař v dálkových vlacích a býval často delší dobu mimo republiku. Na naši rodinu byl Hanuš zvyklý, protože se obě rodiny přátelily, a tak se rozhodlo, že chlapec bude žít s námi. V dvoupokojovém bytě na "Fučíkovce" bydlela rodina se čtyřmi dětmi. My tři holky a nový bráška.
Když Hanuš dokončil základní školu, odešel na internát a potom na vojnu. Naše setkávání bylo méně časté, až jsme kontakt na Hanuše úplně ztratili. Občas k nám dolehla nějaká zpráva, že snad žije v zahraničí. Máma uchovávala vzpomínky i fotografie a byla smířená s tím, že už se nikdy nesetkáme.
Když moji rodiče v roce 2008 slavili diamantovou svatbu, snažila jsem se najít na internetu kontakty na staré přátele a pokusila se najít i Hanuše. Shodou velkých náhod se to podařilo a na rodinné oslavě se nečekaně objevil šedesátiletý vysoký brýlatý muž s kyticí. Přijel ze "západního" Berlína, kde žije se svojí rodinou. Když jsem za ním později v Berlíně byla, představil mne překvapeným známým: Das ist meine Schwester.
