Dlouhá chvíle vyvolaná útlumem společenského a pracovního života kvůli koronaviru poskytuje také čas na velký úklid či rekonstrukci a z temných koutů na půdách či zazděných skrýší tak přináší do Muzea města Ústí nad Labem nezvyklé množství pokladů. Čtyři vybrané soubory vystavují teď muzejníci do konce dubna v nákupním centru Globus v Trmicích a jejich vybádané příběhy postupně zveřejní přes internet.
Odysea legionáře a sochaře skrytá na půdě
101 let od dramatického návratu do vlasti probudilo vyklízení půdy domku v ústecké čtvrti Klíše příběh legionáře a sochaře Václava Netála (nar. 1892 v Klatovech), který tu prožil posledních třináct let života. Jeho pravnučka Petra Jeriová věnovala pozůstalost složenou z fotografií, písemností i uměleckých děl Muzeu města Ústí nad Labem.
„Chystáme půdní vestavbu, a tak všechny staré krámy z půdy musely pryč. Oslovila jsem muzeum, jestli si to nechtějí přebrat, a při tom hrabání jsme narazili i na pradědovy věci,“ poznamenala dárkyně. Pečlivě vedená pozůstalost obsahovala vojenské listiny, včetně průkazu Československých spolků na Rusi, vydaného roku 1917, nebo vkladní knížky Československé národní rady v Rusku s vkladem 3500 Kč, složeným roku 1919 ještě v Irkutsku. Václav Netál byl střelcem 7. střeleckého pluku. Jeho 2. kulometná rota nesla drsné jméno „Kolt“. Do zbraně se postavil až v dubnu 1918, i tak se zúčastnil bojů kolem jezera Bajkal, řeky Amuru, v Krasnojarsku. „Vysloužil si řadu vyznamenání, z nichž se dochovaly jen stužky. Jediná Spojenecká medaile zůstala kompletní, zapadlá mezi dokumenty. Zranění se vyhnul, avšak onemocněl těžkým zápalem plic, což dokládá fotografie z lazaretu ve Vladivostoku, kde je vyhublý na kost obklopen asiatsky vyhlížejícím zdravotním personálem,“ komentoval nález vedoucí historického oddělení Martin Krsek.
Fotografická část dokonale ilustruje legionářskou odyseu, která končila návratem do vlasti až v roce 1920 a vedla kolem světa. Budoucí Ústečan na ní poznal Japonsko, Ameriku, Francii, Švýcarsko. Po návratu coby 35% invalida získal místo železničního úředníka v Košicích. „Tam se činil i jako umělec, vyhotovil kvalitní busty Masaryka a Štefánika, pracoval na velké výstavě o legiích a vyřezával hlavy loutkám sokolských loutkářů. V pozůstalosti se dochovala vzácná kolekce fotografií i scénář pohádky „Ve službách vlasti“, zachycující Kašpárka ve světové válce v boji s Germánem a bolševikem,“ dodal Krsek.
Po odtržení Slovenska musel v roce 1939 do Čech. Usadil se v Praze. Školní vysvědčení dcery Vlasty, narozené v roce 1926 v Košicích, ukazují, jak ze slovenské výuky přesedlala na českou a záhy na česko-německou. Hned po osvobození se Václav Netál dobrovolně přihlásil k přesunu na ředitelství drah v Ústí. Po únoru 1948 vstoupil do KSČ, ve svém životopise nezmínil ani jedno bojové nasazení proti bolševikům. Ústecké organizaci zhotovil darem bustu Gottwalda. Přesto bylo komunistům jasné, že to činí jen proto, aby klidně prožil podzim života v kruhu rodiny. „Nelze předpokládat, že by někdy byl dobrým přínosem pro stranu,“ znělo v posudku. Soubor uzavírá úmrtní list z roku 1958. Sochařskou tvorbu Václava Netála budou ve sbírkách muzea připomínat dva sádrové reliéfy autoportrétu z roku 1913 a asi z roku 1930. Většinu ostatního materiálu převezme archiv města pro zřízení osobního fondu legionáře.
