Hlína a oheň
Paní akademická sochařka
Norma Yvonne Lobos Sanchez de Chládek
se narodila v Chile v chilském regionu Valdivia. Na Univerzitě Catolica
Pontificia v Santiagu vystudovala sochařství a keramiku, zvládla také
kresbu i malbu a pedagogiku s psychologií. Studentské výstavy měla
v Santiagu de Chile a v Buenos Aires v Argentině, absolventskou výstavu
pak ve španělském Madridu v roce 1968.
Ještě ve své rodné zemi se
seznámila se svým manželem, se kterým se v roce 1974 přestěhovala do
Československa, a to se jim a jejich dvěma synům stalo domovem. Rodina
byla pro autorku nejdůležitější. Začala žít v Ústí nad Labem, vyučovala
keramiku v zájmových kroužcích, v 80. letech se účastnila každoročně
keramických sympozií a od 90. let vede sympozia v Keramickém a výtvarném
ateliéru v Koněšíně. V roce 1991 nastoupila na místo odborné asistentky
na katedře výtvarné výchovy PF UJEP, nyní působí na KVU a stále předává
své zkušenosti budoucím pedagogům i dětem. Osobně si velmi cením jejího
pedagogického taktu, slušnosti, obětavosti a moudrosti. Má co sdělit
a předat svým studentům budoucím učitelům.
Mimo pedagogickou činnost
je paní Chládková velice pilná.Ve volném čase stále tvoří a kouzlí
s hlínou, i dalším přírodním materiálem, papírem – její tvorba origami
udivuje šíří znalostí, šikovností autorky, přesností, citem pro
japonskou kulturu a znalostí historie této techniky. Své práce
vystavovala v Čechách, na Moravě i v zahraničí, na americkém kontinentu
i v Evropě, např. v Rakousku, Španělsku.
Život předků, láska
k přírodě, člověku a cit pro tvárný hliněný materiál ovlivnily tvorbu
paní Yvonnky. Užité umění autorky je inspirováno uměním Jižní Ameriky,
především uměním a kulturou mapuchských indiánů. Tuto kulturu zná
dokonale, restaurovala či tvořila repliky archeologických nálezů
keramiky.
Soubor nádob, které představuje, vychází ze zoomorfních
tvarů nebo je personifikací a dává nahlédnout do symboliky a hierarchie
jihoamerické společnosti. Nádoby určené pro denní potřebu mají kromě
užité funkce i vysokou funkci estetickou, váží se například k rituálům
svatebním, pohřebním, jsou určeny pro určitou vrstvu společnosti –
z kachniček stolovali králové, byly symbolickým darem hojnosti, plnosti,
radosti. Svatební nádoby vychází z tvaru ptáka, doplňky symbolizují
přání dostatku vody, plodnosti a ptačí podoba radost z prostého žití.
Dvojité nádoby ukazují na důležitost lásky, spojení čtyř je spojením
čtyř posvátných směrů, symbolika harmonie vesmíru. Nádoby mohou být
stylizované postavy žen, mužů, zvířat, zvířat většinou hodných,
nezubatých, dále inspirované rostlinnými tvary (tykev).
Všechny
nádoby jsou tvořeny z volné ruky, z hnětené hroudy hlíny, bez hrnčířské
kruhu, jsou hlazené, laskané rukou autorky, leštěné kamínkem až do
kovového lesku, střídmě a citlivě zdobené engobou, rytím (vyškrabáním)
vzoru, vrstvením či vkládáním různobarevných přírodních hlín, které si
tvůrkyně sama sbírá. Mohou být dekorovány kysličníky kovů nebo jen
způsobem výpalu, zakuřováním nebo raku, který je redukční a kysličníky
kovů si zachovávají svou barevnost (rychlým ochlazením střepu
v přírodním materiálu – pilinách, listí, vlhké slámě..).
Dále se
autorka věnuje i volné tvorbě, vychází opět z přírody, se kterou je
v celé šíři spjata. Monumentalizuje například drobná semínka, plody,
většinou člověku skryté a přehlížené, dává jim nový estetický rozměr.
Jednoduchost provedení podtrhává funkční krásu a význam zrodu. Tyto
keramické objekty jsou většinou tvořeny z šamotové hlíny a je jim
ponechán režný povrch.
Na výstavě najdete i šperky z hlíny a kovu.
Opět je ponechána hliněným prvkům jejich přirozená barevnost, dobarvení
je pouze vmícháním kysličníků přímo do keramické hmoty, někdy je
použita engoba, minimálně glazura. Nahrazuje ji roztaveným sklem,
střípky či korálky. Fragmenty jsou tvořeny a tvarovány volnou rukou, ne
do forem, jsou někde zdobeny strukturou, další už dokončuje pouze způsob
výpalu.
Hlína je pro autorku prostředkem vyjádření sounáležitosti
člověka s přírodou, pro ni i spojením s rodnou zemí, s předky, s rodinou
za mořem, je médiem, kterého se chápe, jak v ateliéru, tak na své
zahrádce, a kterým vypovídá o svém vztahu a postavení ve světě,
k přírodě, lidem. Autorka odhaluje tajemství, která tato materie skrývá,
její minulost, současnost i budoucnost.
Děkuji autorce, která
v tomto roce oslavila významné jubileum, že se s námi o tato tajemství
dělí, přeji jí zdraví, zdraví i jejím blízkým, zdravé ruce, ať může dále
tvořit a tak nás těšit a obohacovat krásou a umem a odhalovat skrytá
tajemství hlíny.
Dík patří i muzeu, které umožnilo tuto výstavu.
