Obraz Ústí nad Labem „Masarykova třída“ od malíře Bédi Hermanna z roku 1948, darovala Eva Mynářová 7. 2. 2012.
Vývěsní štít s nápisem „Autodíly“ zachycený na krásném obraze ústecké Masarykovy třídy z roku 1948 připomínal po celý život Miroslavu Mynářovi jeho první zaměstnání. Tento týden vdova Eva Mynářová sundala obraz z osiřelé manželovy pracovny a věnovala ho ústeckému muzeu v rámci výstavy Ústečané sobě. „Když jsem o této výstavě četla v novinách, říkala jsem si, právě tam ten náš obraz patří,“ podotkla dárkyně.
Miroslav Mynář nastoupil do prodejny autodílů v roce 1945 a pracoval tam
až do důchodu celých 40 let. „Na začátku firma ještě nesla původní
německý název Ott, pak se různě přejmenovávala, až z ní pak byla známá
Mototechna. To už byl Mirek vedoucím,“ dodala vdova. Obraz o rozměrech
70 x 60 cm vznikl na zakázku národního správce firmy Ott Josefa Nývlta.
To byl ústecký Němec, který se jako antifašista vyhnul odsunu. „Právě on
manžela pozval hned po válce do Ústí, byl to jeho bratranec, manžel měl
totiž maminku Němku, narodil se v Lovosicích. Ale jeho rodina v roce
1938 před nacistickou okupací utekla do východních Čech za českými
příbuznými z otcovy strany,“ popsala spletitou rodinnou historii Eva
Mynářová.
Pozvání do Ústí zásadně změnilo Miroslavu Mynářovi běh následného
života. Našel tu práci, nový domov, životní lásku, přátele. Stal se z
něho bytostný ústecký patriot. Návštěvám vždy hrdě ukazoval svůj ústecký
obraz, který získal darem od prvního šéfa a bratrance v jedné osobě.
Staré činžáky s prodejnami, tramvaj, ruch na ulici, to všechno velmi
věrně dokumentuje život města v roce 1948. Obraz namaloval známý ústecký
malíř Béďa Hermann. „Byl to velmi zručný kreslíř. Jeho díla nám
zanechala vzácné obrazové svědectví o poválečném Ústí. Často maloval
ulice s dobře čitelnými vývěsními štíty, takové obrazy se pak totiž
dobře prodávaly hrdým majitelům či národním správcům zachycených
provozoven,“ komentoval osobu malíře ústecký historik Václav Houfek.
Mynářovi se s malířem později dokonce spřátelili a jezdili ho
navštěvovat do Drážďan, kam se vystěhoval. Jistě ho těšilo, když se
dozvěděl, jak si jeho obrazu cení.
Dnes by Masarykovu třídu podle obrazu poznal jen znalec historie.
Nejenom stařičké tramvaje a lidé na ulici, ale dokonce i domy, to
všechno je nenávratně pryč. Historická zástavba v centru padla z většiny
za oběť socialistickým asanacím. Obraz připomíná smutný rekord -
největší hromadný odstřel domů v československých dějinách. 23. února
1980 tu padlo najednou 19 činžáků. Demolice přestál jen jediný z domů
zachycených na obraze, a to právě činžák s bývalou prodejnou autodílů.
Společně s obrazem převzali muzejníci v uplynulém týdnu další dary do
expozice Ústečané sobě. Například Josef Lhoták z Ústí přinesl lžíci
označenou „Krankenhaus Aussig“, kterou v meziválečném období jedli
pacienti ústecké nemocnice. Miloslava Hofmanová z Ústí obohatila fond
muzejní knihovny o čtyři ročníky časopisu pro mládež „Vpřed“ z let 1946
až 1950. Luxusní katalog antického sochařství z Archeologického muzea v
Istanbulu věnovala Julie Houfková z Chlumce, Miroslav Grisa, známý
ústecký historik a bývalý ředitel ústeckého muzea daroval atlas pro
vojáky wehrmachtu z roku 1941 a knihu předpisů krajského úřadu v
Litoměřicích z roku 1844.
Martin Krsek