Vrstva prachu a pavučin zakrývala prastarý domácí oltářík s krucifixem, když ho Marie Jánová objevila před třiceti lety na půdě při vyklízení domu své babičky v ústecké čtvrti Krásné Březno. Měl sice oprýskaný rám, ale vyhodit ho, bylo majitelce líto. A tak pár let ležel v garáži, pak ve sklepě, až tento týden doputoval jako další dar do muzejní expozice Ústečané sobě. „Babička dům vlastnila od roku 1919, ale myslím si, že oltářík nebyl
její. Nebyla totiž nijak horoucí věřící. Babička měla v domě hodně
nájemníků, asi zůstal po některém z nich,“ odhadla původ zvláštního
obrazu Marie Jánová. Její prarodiče Šelichovi patřili k početné české
menšině v Krásném Březně. Rok po světové válce se vzmohli na malý řadový
domek se dvěma podlažími v ulici, která nesla název Růžová podle
kvetoucích záhonů růží v předzahrádkách. Vlastnit tehdy takový dům
znamenalo dobrou možnost přivýdělku. V meziválečném období totiž panoval
v Ústí obrovský nedostatek bytů. Každou volnou místnost se snažili
domácí pronajmout a prostorové nároky nájemníků byly v dobách bytové
krize velmi nízké. „Bydlely u nás ještě čtyři rodiny, každé musel stačit
jeden pokoj. A ještě jeden nájemník bydlel v podkroví. Uskromnit se
samozřejmě museli i naši,“ popisovala dobové poměry Marie Jánová.
Ve
třicátých letech se situace zlepšila. Vyrostla sídliště se sociálními
byty a Šelichovi už měli dům jen pro sebe. Možná, že už tehdy se
povaloval na půdě zapomenutý oltářík. Jeho stáří by tomu odpovídalo.
Obraz o rozměrech 50 x 70 cm pochází z období kolem roku 1900 a vyrobil
ho malíř Josef Kolinka ze Žatce. Nese německý nápis „Es ist vollbracht!“
tedy česky „Dokonáno jest!“, ve smyslu přibití Ježíše na kříž. Avšak
nejen bytová krize mohla oltářík zavát na půdu Šelichových. Přišel totiž
dramatický rok 1938 a rodina uprchla před nacisty do českého
vnitrozemí. Do domu se nastěhovali cizí lidé. Možná ti po sobě zanechali
tuto památku. Majitelé se vrátili domů až po válce.
Dalším přírůstkem sbírek ústecké muzea se stala historická gramofonová
skříň brněnské firmy Primafon. Hezkou technickou památku a zároveň
luxusní kus nábytku darovala Jana Sečanská z Velkého Března. Pochází z
pozůstalosti jejích sousedů manželů Mikulíkových. Ti přišli na Ústecko
po válce ze Slovenska a prý si gramofon přivezli s sebou. „Nejdřív jsem
ho chtěla vyhodit, ale pak jsem si vzpomněla na známého z muzea a
zeptala se ho, jestli by se to nehodilo,“ poznamenala Jana Sečanská.
Gramofon pochází ze čtyřicátých let, jde o luxusní provedení, skříň ve
stylu art deco má dýhu z exotického dřeva, zařízení pak kombinuje
vybavení od firmy Primafon a měňič desek od firmy Perpeton. Zásluhou
měniče pak dokázal gramofon hrát hodinu v kuse, což byl opravdu luxus,
když si uvědomíme, že tehdejší gramodesky nesly na každé straně pouze
jednu skladbu a bylo je tedy nutné neustále obracet.
Petr Dubský ze Skřivánku pak daroval cínový talíř s vyobrazením motivů
těžby cínu v 19. století v Krušných horách a pro expozici o antickém
umění se vzdal své antické knihovničky čítající přes 50 svazků klasické
literatury.
Ústecké muzeum otevřelo před Vánocemi výstavu Ústečané sobě mapující
roli darů a dárců v historii muzea. Expozice se stala inspirací pro
mnohé návštěvníky, kteří nosí další dary. Muzeum touto cestou už
získalo třeba zkamenělinu pravěkého amonita, historický obraz, hasičské
přilby, dobové fotografie aj. Nové přírůstky muzejníci obratem instalují
do výstavy.
