Kráska s nezvyklým jménem
Elida, to je jeden z posledních darů do sbírek ústeckého muzea. Někdejší zaměstnanec podniku Setuza
Ing. Zdeněk Svoboda nám věnoval ozdobu své kanceláře – porcelánovou bustu neznámé modelky, která se stala na konci 20. let 20. století tváří proslulé kosmetické značky Elida z ústecké firmy Schicht.
Ušlechtilý porcelán zafixoval před více než 90 lety ideál ženské krásy tak, jak ho vnímali obyvatelé meziválečného Československa – malé rty, malý, ale ostře řezaný nos, vytrhané obočí, krátké vlasy s loknami módně zakryté šátkem. Firma Schicht byla známá důrazem na vzhled svých modelek. Dokonce pořádala něco jako soutěž krásy, aby vybrala tvář, která bude propagovat její výrobky.
Obzvlášť to platilo pro Elidu, zaujímala totiž v tehdejší době postavení
jedné z nejluxusnějších kosmetických značek tuzemského trhu i trhů
sousedních států. Kromě dodnes známého mýdla se touto značkou označovaly
různé krémy, parfémy, šampóny a další kosmetický sortiment. Společenské
časopisy se hemžily reklamami na Elidu, ve kterých vystupovaly
nejkrásnější dívky své doby. Jméno Elida nesla spousta reklamních
předmětů a dokonce i balón.
Ale darovaná busta rozhodně nepředstavovala žádnou lacinou propagační
cetku. Nejspíš sloužila jako luxusní prezent pro obchodní klienty či
zasloužilé zaměstnance. Jde totiž o výtvor přední bavorské porcelánové
manufaktury Nymphenburg, která se pyšní 260 let starou tradicí a
zakázkami pro bavorský královský rod a další prestižní odběratele.
Předlohu pro bustu vytvořil dvorní modelér manufaktury August Göhring,
jehož díla jsou dnes na sběratelském trhu poměrně ceněná.
A jak se ocitla kráska Elida v kanceláři Ing. Zdeňka Svobody? „Před
deseti lety odcházel do důchodu můj drahý kolega Ing. Emil Mareš CSc.
Pracoval ve vývoji Setuzy už od padesátých let a ještě se tu setkával s
řadou zaměstnanců pamatujících éru Schichtových. Bustu dostal od
někdejšího obchodního ředitele firmy Schicht, který ji zřejmě obdržel
darem přímo od majitele společnosti,“ popsal dárce historii krásné
plastiky. Když bustu tenkrát přenášel do své kanceláře, Ing. Emil Mareš
mu kladl na srdce, ať o tu krásku dobře pečuje. „Myslím, že v muzeu se o
mojí Elidu postarají nejlépe,“ poznamenal Ing. Zdeněk Svoboda.
