Pod hladinou

15.03.2012 - 30.05.2012

Výstava z produkce společnosti PiranhaFilm o životě pod hladinou moře s velkoformátovými snímky fotografa a dobrodruha Richarda Jaroňka, která probíhá v rámci cestovatelského festivalu WORLDFILM.
 
Všechny milovníky podmořského světa jistě potěší výstava, která bude mít vernisáž ve čtvrtek 15. 3. od 16:00 hod. v Muzeu města Ústí nad Labem. Velkoformátové fotografie cestovatele Richarda Jaroňka zobrazují pozoruhodně pestrý život pod mořskou hladinou. Součástí expozice je také současná i historická potápěčská výstroj, maketa a čelisti žraloka, milióny let staré fosilie žraločích zubů a další zajímavé mořské artefakty.

Snímky byly pořízeny při potápění převážně v jihoafrických mořích během posledních dvou let. Zachycují pozoruhodné živočichy, kteří jsou dnes již na pokraji vyhynutí nebo se vyskytují v přírodě už jen velmi vzácně. Mezi nimi nechybí ani fotografie nebezpečných žraloků, k nimž se Richard již 10 let potápí. 
„Svět, jaký znali naši rodiče a jaký ještě s ‘odřenými lokty’ poznáváme my, naše děti už neuvidí. Jednou se nás zeptají proč a my se propadneme hanbou. Zůstane jen pár zažloutlých fotografií a my jim budeme ukazovat, jak vypadal lev, tuňák či žralok, který přežil dobu ledovou a éru dinosaurů, ale neobstál posledních padesát let našeho neomezeného běsnění“, uvádí důvody ke vzniku výstavy sám autor Richard Jaroněk. Komplexní zážitek z výstavy doplňují vzácné předměty spojené s  objevováním podmořského světa. Za zmínku stojí kompas vylovený českou expedicí z vraku lodi na Maledivách, potápěčský skafandr z 50. let minulého století nebo replika historické potápěčské helmy ze sbírky „českého žraločího muže“ Steva L. Lichtaga. Pozornosti návštěvníků jistě neujde ani potápěč v moderní výstroji (tzv. suchém obleku) v životní velikosti nebo maketa opravdového žraloka černocípého či skutečné žraločí čelisti. Na plazmových obrazovkách v expozici můžete shlédnout dokumenty s  mořskou tématikou - seriózní i zábavné. Všichni návštěvníci se mohou zapojit do vědomostní soutěže o ceny od společnosti PiranhaFilm a  Richarda Jaroňka.

PIRANHAFILM
Filmová a produkční společnost cestovatele, polárníka a dobrodruha Petra Horkého, která se věnuje filmové výrobě, audiovizuálnímu zpracování a  produkcí výstav a mediální komunikaci. Z produkce společnosti PiranhaFilm je také velmi úspěšná výstava Zpráva o cestě na severní pól, kterou jste mohli v Muzeu města Ústí nad Labem navštívit v loňském roce.
www.piranhafilm.cz


Richard Jaroněk (*1969) je cestovatel, potápěč, spisovatel a především fotograf, jehož vášní se stali zejména žraloci a jejich svět. Jeho hlavním cílem je vyvrátit mýtus o žralocích jako o krvelačných zabijácích bezhlavě útočících na lidi. Žraloky vnímá jako bezpečné tvory, pokud člověk nenaruší jejich soukromí a ví jak k nim přistupovat. Richard Jaroněk se snaží upozorňovat na masivní vybíjení žraločí populace a nesmyslnost instalací „ochranných sítí“ z důvodu ochrany koupajících a ukazovat žraloky v pozitivním světle jako přirozené obyvatele moří, kteří na člověka útočí jen ve výjimečných případech.

Deset  let už se potápíš bez ochrany k těm největším lidožravým žralokům. Bojíš se?
Dřív, u těch prvních ponorů před lety, jsem se cítil jako nejmenší človíček na světě. Člověk si pokaždé uvědomoval s jakým tvorem má tu čest a stažený zadek povolil až dávno po konci ponoru. Časem člověk získává zkušenosti a sebevědomí a pak i ta nervozita povolí.

Opakovaně pozoruješ a fotíš Velkého bílého žraloka i Žraloka tygřího, dva největší zabijáky. Co se za tu dobu změnilo?
No, zrovna dnes jsem o tom přemýšlel. Malí žraloci, kteří mají tak 1,5 – 2 metry (útesoví a černocípí žraloci), a kteří nás doprovází každý jednotlivý ponor, nějak zagresivněli – naráží do nás tvrdými rypci a  bouchají nás ocasními ploutvemi, otravují, koušou do výstroje.

Jak jsi na tom vlastně se zraněními při těchto nebezpečných ponorech?
Je to asi malý zázrak, ale žádné větší nebo zásadnější zranění jsem neměl. I když nutno dodat, že za 10 roků opravdu ani škrábnutí - až teď za poslední 3 měsíce mám 5 ďobnutí právě od menších žraloků. Ty spraví pár stehů. Jak jsem říkal – zagresivněli. Asi je trápí nedostatek kvalitní potravy.

Často upozorňuješ na nesmyslnost tzv. „ochranných sítí“. Proč? Jak (ne)fungují?
Síť je dlouhá dvě stě a vysoká pět metrů. Pod ní je prostor i pro jadernou ponorku. Žralok není tupé zvíře, to by neobstál ve vývoji 400 milionů let a byl by z evoluce vyřazen. Síť lehce mine. Připlave k  pláži, kde po staletí odpočívá a spí. Najednou má nad hlavou davy turistů, ukřičených dětiček a chlápků na burácejících motorových skútrech. Nemá klid, a tak raději rychle vyrazí na otevřené moře. Do bezpečí. Protože již není tak obezřetný, naráží do smrtící pasti – sítě, kde uvízne za žábry a udusí se. Zevnitř, ve směru od pláže! Že vedle něj v sítích umírají i tuňáci, delfíni, želvy, ptáci a mladé velryby, je veřejným tajemstvím.