První novomanželskou investici z roku 1948 představoval kuchyňský nábytek, který v těchto dnech darovala ústeckému muzeu dcera nedávno zesnulých manželů Pešinových Helena Kostová z Povrlů. Kuchyň sloužila svým majitelům přesně 65 let, aniž by utrpěla znatelnější poškození. Přímo z bytu se stěhovala do expozice „Ústečané sobě“, která dokumentuje příběhy darů a dárců v dějinách muzea města Ústí nad Labem. Mycák, štokrle, kredenc - tak se kdysi lidově nazývaly tradiční součásti
vybavení kuchyně. Současná mladá generace nejspíš těmto slovům příliš
nerozumí. Obzvlášť mycák viděl ve skutečnosti asi málokterý teenager a
určitě by nechápavě kroutil hlavou, kde to zařízení mělo vlastně
kohoutek s vodou. Je to památka na doby, kdy ještě tekoucí voda nebyla
běžnou výbavou bytů. Mycák skýtal důvtipně skrytou dvojici dřezů uvnitř
skříně, jedna nádoba sloužila na hrubé mytí saponátem a druhá pak na
oplachování čistou vodou. A když bylo domyto, lavor hospodyně vyjmula a
vylila před dům, na záhon nebo do záchodu. „Naši už měli byt s tekoucí
vodou, takže mycák na nádobí moc nepoužívali. Ale pamatuji si, jak v
těch dřezech zadělávala maminka těsto na vánočku. Neměla větší nádobu a
nás bylo doma pět, takže to stačilo akorát,“ vzpomněla dárkyně na dětský
zážitek s kuchyní.
Darovaný nábytek představuje vzácně dochovaný typický kuchyňský komplet
ze čtyřicátých let vyrobený ještě v duchu funkcionalismu. Jednotlivé
kusy, jako stůl, kredenc nebo židle zůstávají poměrně běžně někde na
chalupách, ale méně užitečné části už dávno zmizely v nenávratnu. Rodiče
dárkyně Miroslav a Helena Pešinovi se přistěhovali do Ústí krátce po
válce. Vzali se 26. dubna 1947. Nejdříve bydleli v pokoji nad
střekovskou hospodou Slávie, kterou měl v národní správě jejich strýc.
Na začátku roku 1948 konečně dostali jako zaměstnanci pošt vytoužený
služební byt na Skřivánku. Tehdy ještě bylo běžné, že se byty
přidělovaly i s nábytkem po odsunutých Němcích, ovšem Pešinovi dostali
prázdný byt v novostavbě. „Ještě tam ani nevedla ulice, takže tu kuchyň
museli prý táhnout na zádech několik set metrů,“ poznamenala Helena
Kostová. Je téměř jisté, že jde o výrobek místních truhlářů. Bylo by
nepraktické objednávat nábytek ze vzdálenějších měst. Kuchyň se se svými
majiteli třikrát stěhovala. Helena Pešinová zemřela v roce 2008, její
manžel letos v lednu. „Byt jsem musela vyklidit, ale té kuchyně mi bylo
opravdu líto, tak jsem si vzpomněla, že zrovna v muzeu mají výstavu o
darech a nabídla jsem ji,“ dodala Helena Kostová. Spolu s nábytkem
získaly muzejní sbírky také dobové nádobí a další kuchyňské vybavení.
Martin Krsek
