Slabé radiační záření dnes pomáhalo na svět novému pivu
Kosmik, jenž brzo ráno začal vařit ústecký minipivovar Na Rychtě u příležitosti
blížícího se stoletého výročí epochálního objevu kosmického záření. To odhalil
rakouský vědec Victor Franz Hess při letu balónem, kterým startoval 7. srpna
1912 právě z Ústí nad Labem. Pivo konzumenti poprvé ochutnají přesně v den
význačného jubilea v ústeckém muzeu, kde historici slavnostně zahájí výstavu
„Ústí ve službách vědy“.
V minipivovaru Na Rychtě se odehrál zvláštní rituál,
kolem varny s vroucím pivem kroužil kámen vydávající radiační záření. Šlo
o uranovou horninu smolinec z Jáchymova, kterou pro tento účel zapůjčilo
ze svých geologických sbírek Muzeum města Ústí nad Labem. Kámen měl symbolicky
předat novému pivu energii kosmického záření. „Kosmické záření je vlastně
radiace přicházející na zemi z vesmíru. Uran je pak zdrojem stejné
energie, ale zemského původu. Vlastně o tom celém byl také Hessův objev, který
rozluštil odkud se ta záhadná energie bere,“ vysvětil smysl rituálu historik
muzea Martin Krsek. S radioaktivním kamenem odborně nakládal vedoucí
regionálního centra Státního úřadu pro jadernou bezpečnost v Ústí nad Labem
Čestmír Berčík. Nejdříve změřil hodnoty radiace. Kámen vyzařoval 4 mikro
Siewerty za hodinu, což odpovídá intenzitě kosmického záření asi
v osmikilometrové výšce nad zemí. Zdůraznil, že jde o zdraví naprosto
neškodnou dávku. „Radiaci jsme vlastně vystaveni dennodenně. Zhruba 14 procent
pochází z kosmu a 17 ze země. 10 procent si pak nasbíráme za život při
rentgenování. No a zbytek má na svědomí plyn radon,“ popsal roli radiace v
běžném životě. Kromě symbolického ozáření bude pivo Kosmik mimořádné
také chmelem, z něhož se vaří. „Poprvé použijeme zcela nový chmel Saaz late. Je
to odrůda vypěstovaná na Moravě pod dohledem Výzkumného ústavu chmelařského v
Žatci. Vyniká jemnější hořkostí a má vyšší podíl aromatických látek,“ poodhalil
recepturu příležitostného piva sládek minipivovaru Jaroslav Rottenborn.
Výsledkem bude světlý ležák. Speciální várka je limitovaná, a tak se v nabídce
minipivovaru udrží jen pár dnů. Poslední příležitost dát si Kosmik se pak naskytne 7. a
8. září, na kdy se plánují hlavní oslavy světového jubilea v Ústí nad Labem,
které organizuje Přírodovědecká fakulta UJEP, Muzeum města Ústí nad Labem a
Český hydrometeorologický ústav. Součástí oslav bude start horkovzdušných
balónů s rekonstrukcí ústeckého Hessova letu, odhalení pamětní desky, cyklus
populárně naučných přednášek a jiné atrakce.
Historie objevu kosmického záření
Letos je tomu přesně 100 let, kdy Victor Franz Hess zahájil své plavby
balónem. Nebylo tomu však kvůli cestování, ale v zájmu vědy. Tehdy mu
bylo 29 let, pracoval jako asistent na institutu pro výzkum
radioaktivity vídeňské Akademie věd a v dubnu 1912 začal s praktickým
měřením zemské radioaktivity. Na své první balónové lety se vydával z
Vídně; párkrát se dostal až k Brnu a jednou až do Sadové na
Královéhradecku. Nicméně Hess však plánoval měření ve velkých výškách,
pro které Vídeň nevyhovovala - potřeboval lepší balón a jiné prostředí, a
tak hledal nové startovní místo. Tím se stalo Ústí nad Labem, nedaleko
nějž sídlil Německý vzduchoplavecký spolek v Čechách (se sídlem v
Teplicích-Šanově), který mu poskytl balón Böhmen a především tu mohl
získat nejlepší dostupný balónový plyn vodík, který vyráběl Rakouský
spolek pro chemickou a hutní výrobu Ústí nad Labem dnes známý jako
Spolchemie. Startovalo se tedy 7. srpna 1912 v 6.12 hod. v místě mezi
Ústím a Chabařovicemi. Balon vystoupal až do výšky 5350 m a přistál 50
km od Berlína. Během Hessových měření v různých výškách letu, ale i po
přistání měření na balonu, došel vědec k závěru, že se vzdáleností od
povrchu zemského jeho intenzita roste a tudíž že záření není původu
zemského a jeho jediným možným zdrojem je vesmír. Definitivně tím
potvrdil existencí záření, které sám pojmenoval kosmické. Hessův objev
měl zásadní význam pro další rozvoj fyziky elementárních částic. V roce
1936 získal Victor Franz Hess za svůj objev Nobelovu cenu za fyziku.
