Drobný symbol žaludu posloužil ústeckým muzejníkům jako klíč k rozluštění velkého rodinného příběhu. Ta rodina nese právě příjmení Žalud a v severních Čechách kdysi toto jméno platilo za synonymum kvalitních hudebních nástrojů. Když manželé Pečivovi z Velkého Března darovali letos na jaře do muzea prastarý strunný nástroj zvaný bisernice, zprostředkovali tak pohled na kratochvíle obyvatel ústeckého kraje ze začátku 20. století. Tento prapodivný nástroj připomínající miniaturní kytaru totiž dokumentoval módní vlnu tamburašských sborů, velkých hudebních těles hrajících tradiční písně z oblasti Jugoslávie. V takovém sboru ve Velkém Březně hrál i otec a strýc Oto Pečivy. V historiky zrekonstruovaném příběhu se objevila i zmínka o symbolu žaludu vyrytém na bisernici. „Byla to zajímavost, ale nenapadlo mě přikládat tomu větší váhu,“ přiznává historik Martin Krsek. Avšak pro jistou čtenářku novinové zprávy o tomto zajímavém daru to byla ta nejzásadnější informace. Byl to totiž důkaz, že zmíněný nástroj vyrobil její pradědeček. „Bylo to hodně příjemné si takhle připomenout slavnou rodinnou historii. A zároveň jsem si uvědomila, že máme památky, které by stálo za to uchovat v muzeu,“ poznamenala Jitka Karlová, rozená Žaludová z Ústí nad Labem.
Její rodina se pyšní tradicí výroby hudebních nástrojů už přes dvě stě
let. Největší slávy dosáhl její pradědeček Pavel Žalud, jenž vedl svou
továrnu v Terezíně a vyráběl vyhlášené dechové i strunné nástroje. „Když
mi bylo deset, tak jsem si v dílně vyrobil bisernici. Měli jsme takovou
partu a hráli jsme tamburašské písně,“ vzpomněl na rodinnou firmu otec
Jitky Králové Pavel Žalud mladší. Ten přídomek mladší zní v jeho případě
poněkud zvláštně, neb je nejstarším žijícím příslušníkem Žaludovic
klanu. Právě 22. srpna letošního roku oslaví devadesátiny. U této
příležitosti pak ústecké muzeum uspořádá o rodině Žaludů drobnou
výstavu, která tento den začne vernisáží v 15.00 hodin. Výstava bude sestavená z rodinných památek, které Jitka Karlová darovala
do muzejních sbírek. Exponáty tvoří především různé nářadí na výrobu
hudebních nástrojů a pak speciální soustruh z počátku 20. století, který
se podařilo zachránit před konfiskací a poslední léta stál v rohu
garáže. „Bohužel žádný hudební nástroj se nám paradoxně doma nedochoval.
Rodinná firma prošla dramatickým vývojem. Nejdříve se v roce 1938
musela vystěhovat z Terezína, který nacisté proměnili v ghetto. A pak v
roce 1948 celou továrnu znárodnili komunisté. Děda všechny nástroje,
které unikly konfiskaci, naházel vzteky do Labe,“ dodala dárkyně.
Nástroj od Žaludů ale návštěvníci přeci jen v muzeu uvidí, bude to právě
bisernice darovaná manžely Pečivovými.
Na slavnosti by měl být přítomný i jubilující Pavel Žalud. Ten nešel ve
stopách svých předků a hudební nástrojařství vyměnil za elektrotechniku.
Svou specializaci dal v roce 1948 do služeb protikomunistickému odboji a
skončil ve vězení v rámci odsouzení diverzní skupiny zvané Šeřík. Oboru
elektrotechniky se věnoval celý život a je také například autorem
extrémní zakázky na regulaci vytápění na proslulém vysílači Ještěd. Ve
volných chvílích ovšem často pracoval na soustruhu určeném k výrobě
hudebních nástrojů a původně šlapací stoj přestavěl na elektropohon.