Ahoj přátelé, zdravím Vás poprvé ze své cesty na sever. Jen pro krátké zasvěcení. Vyrazil jsem přes celé Německo a Dánsko do Švédska nabažit se ve své úchylce focení vraků automobilových veteránů.Mám dva tipy na velká veteránská vrakoviště a k tomu mám v plánu několik setkání s tamními fandy našich Tatrovek a Škodovek. Nepochybuji, že se odehraje mnoho dalšího. Jako pojistku na mnoho zážitků jsem si vzal coby dopravník svůj vůz Škoda 100LL, který letos oslavil 40 let. Mohl jsem jet něčím novějším, ale kdo mě zná, ví, že nová auta mi prostě nejdou k pleti.
Dovolil bych si pár postřehů k dálničnímu přeletu Německa, který jsem
absolvoval ve středu. Někde uprostřed Germánie jsem sundal z ruky
hodinky a hodil je do přihrádky v palubce. Nikam nespěchám, můj jediný
cíl je dojet. Tento den jsem odřídil svůj rekord za volantem 884
km. Zastávky jsme dělali zpočátku po 150 km, pak už spíše po 200 km.
Nejsem žádný dálkový řidič a měl jsem z toho obavu, ale rychle si
zvykám. Celý život trpím na mikrospánky, tak jsem se měl na pozoru. Stanovil
jsem si tedy jasná pravidla vždy po ruce energeticky vydatné pití,
žvýkačky, hudbu a jak mi jednou mrknou oči, stavím na nejbližším možném
místě. Z Německa mám asi nejsilnější dojem v tom, že na
fajnovejch dálnicích je zjevně velmi příjemně svobodné, že se tam neříká
maximální rychlost a každý si může jet, kolik se cítí. Vychytal bych to
ale o povinnost svícení, neb když se proti vám v podvečer žene
dvoustovkou černé či šedé neosvětlené auto zezadu, je to občas mazec,
ale kdo ví, třeba to patří k nějakému svéráznému německému humoru, něco
jako baf, to ses mě ale lekl. Nicméně vše v pohodě. Zatím jsem
neřešil žádnou větší technickou závadu. Nefungující ostřikování okna
vyřešilo zašťourání špendlíkem v trysce simply clever. Dvakrát se mi v
dešti povolil stěrač, ale moje gola (sada nářadí) už mu snad dostatečně
domluvila. Občas mi umře otáčkoměr, ale za nějaký čas zas vstane z
mrtvých a zase funguje jakoby nic. Ve svém věku si už může dovolit
vrtochy. Spotřeba mého docela naloženého kila je zatím někde kolem 6,8 litru na sto a to je docela milosrdné zjištění. Z
Dánska do Švédska jsem přesvištěl po mostě na trase mezi Kodaní a
Malmö. Byl to impozantní a pro vnitrozemáka neuvěřitelný dojem z
okolního otevřeného prostoru, moře takřka všemi směry a ještě relativně
vysoko nad ním. Pořád ještě defakto přejíždím, přemisťuji se na
severozápad a nesjíždím z dálnice. Pochopil jsem, že jako u nás,
liší se tu dálniční síť dle data vzniku a to nikoliv kvalitou povrchu,
to je vše perfektní, ale přístupy ke stavbě. Na té staré části
neexistují takřka pumpy přímo na dálnici. Je jich tu dost, ale jsou za
sjezdem či v obcích u dálnice a jsou dobře značeny. Stejně je to s
odpočívadly, v té starší části moc nejsou. O pár set kilometrů výše už
se ale odehrávají principy, jaké známe z domova či Německa.
Na
dálnicích se jezdí 110 nebo 120 dle značení a v zásadě nikdo to
neporušuje. Jede se tu klidněji. Fouká tu hodně vítr a s vozem to při
vyšších rychlostech opravdu hází, takže má to své opodstatnění. V
městečku Ugglarp jsem si zajel až na pobřeží a rituálně smočil nožky v
oceánu. Též jsem navštívil zdejší automobilové a letecké muzeum
Svedinos. Měli v pátek zavřeno, dal jsem jim tedy 10 minut na
rozmyšlenou a 30 sekund smutného pohledu a otevřeli mi. Mají zde ve
sbírkách samozřejmě průřez švédské produkce, ale i Tatru 87 a T600
Tatraplan. Dnes jsem pobyl večer u dalšího fandy škodovek, pana
Ilji Marca. Má nádhernou červenou Felicii Roadster, býval to velmi
nadšený sběratel automobilů i motorek a za svůj život vystřídal snad 47
vozů. Ozvu se za pár dní znova, jestli nezmrznu. Zatím je tu ráno
kolem 10 stupňů, přes den k 16 °C, ale jak pokračuji dále na sever,
topím si ve voze stále častěji. Nyní jsem 1 400 km od Ústí nad Labem.
Vladimír Cettl