Exponát měsíce března

Doklady germánských pecí z doby římské (hutnictví železa na Ústecku)

Archeologické sbírky ústeckého muzea obsahují řadu dokladů o výrobě železa z doby římské, které byly objeveny při záchranných archeologických výzkumech nebo byly v dřívějších dobách odevzdány muzeu. Nejčastějším nálezem dokazujícím výrobu železa je struska, tedy doslova nepotřebný odpad, ale zároveň velice odolný vůči okolnímu prostředí. Výjimkou ovšem nejsou nálezy pecí, lépe řečeno jejich podzemních částí. Přestože archeologické památky související s hutnictvím nejsou zrovna atraktivními soubory, představují ale velice důležitý pramen o náročné práci hutníků.
V roce 1946 byly muzeu předány nálezy z cihelny ve Vyklicích. Jedná se o největší kusy strusky, stěn pece, které na sebe navázaly další strusku, a doprovodný sídlištní materiál (zlomky keramických nádob, zvířecí kosti). Bohužel kromě odevzdaných nálezů neznáme žádné bližší okolnosti nálezu, pouze rok objevu 1940.
Komplexnější doklady o hutnictví železa pochází ze záchranného archeologického výzkumu, který probíhal v roce 1990 v Trmicích na pravém břehu řeky Bíliny. Lokalita, na níž byly nalezeny objekty jak z doby římské, tak z období předchozích (pozdní doba kamenná, doba bronzová – kultura únětická a lužická, doba laténská) ukrývala chaty – polozemnice, železářské pece a další objekty s velkým množstvím sídlištního materiálu (zlomky keramiky, mazanice, kostí).

Vyklice, okr. Ústí nad Labem

Obec Vyklice je dnes již zaniklou osadou. Spolu s dalšími přilehlými obcemi (Lochočice, Otovice) byla kvůli těžbě zničena, protože se nacházela uprostřed dolového lomu Chabařovice. Vysídlení probíhalo na počátku 80. let 20. století a  vlastní likvidace byla skončena 1982.
25. července roku 1946 byly muzeu předány nálezy ze sběru v cihelně Walter, která spadala pod obec Vyklice. Nález byl učiněn 11. července 1940 a jedná se o pozůstatky hutnické pece, datované do doby římské.

Trmice, okr. Ústí nad Labem

Lokalita se rozprostírá na rozhraní katastrálních území Trmic a Ústí nad Labem. Leží na dolním toku pravého břehu řeky Bíliny v nadmořské výšce 144 m n. m. Lokalita je rozdělena na dvě sousední zkoumané plochy I a II, které byly důležitou součástí celého rozsáhlého germánského sídliště. Datování sídliště spadá dle nálezů do 1. poloviny 1. století našeho letopočtu. V současné době se jedná o jedno z nejseverněji položených germánských osad ze starší doby římské v české kotlině. Na sídlišti byla zkoumána jak obytná, tak i výrobní část skládající se z mnoha dokladů železářských pecí a s tím souvisejících nálezů, které jednoznačně znamenají výrobní aktivitu.

Výroba a zpracování železa

Železářské pece z doby římské bývají nalézány v sídlištních kontextech a ve větším počtu než pece z předešlého laténského období. Důvodem může být samotná konstrukce pece se zahloubenou nístějí, která se pod povrchem lépe dochovává.
Pec se skládá ze zahloubené nístěje a šachty, které mohou být buď volně stojící, nebo zabudované do stěny hutnické dílny. Nístěj se vyplnila slámou a klestím a do šachty byla vkládána střídavě ruda a  dřevěné uhlí. Poté následovalo zapálení obsahu pece a dmýcháním byla v  peci udržována požadovaná teplota. Vzduch byl do pece vháněn otvory v  plášti pomocí měchů. Struska stékala do zahloubené nístěje a protékala skrz lupu (houbu) surového železa, která se vytvořila na rozhraní nístěje a šachty. Z důvodu potřeby vyjmutí železné houby musel být plášť pece porušen, částečně zničen a před další výrobou opraven nebo znova postaven. Často byly pece jen na jedno použití.