Mariánská skála či Mariánský vrch (německy Marienberg) je výraznou dominantou v centru města Ústí nad Labem. Tento masiv, tyčící se na levém břehu řeky Labe do výše 265 m n. m., byl vytvořen během třetihorní sopečné činnosti (přibližně před 20 mil. let) spolu s protilehlým Kamenným vrchem. Je budován horninou často nazývanou zjednodušeně „znělec“ (odborným termínem „sodaliticko-natrolitický trachyt“, užíván byl i lokální název „marienbergit“). Podle ústeckých pověstí je kopec sídlem trpaslíků, kteří zde hledají drahé kameny a stříbro. Nejen trpaslíci se však zapojili do těžební činnosti. Již od konce 19. století je zde dobýván kámen pro stavební účely. Díky lomové činnosti se lokalita stala světoznámou, především pro výskyt četných hydrotermálních minerálů (ze skupiny zeolitů), které se vyskytují v dutinách sopečné horniny. Mineralogická lokalita zažívala své nejslavnější dny ve 40. letech minulého století, v současnosti je již výrazně odtěžena.
Muzeum města Ústí nad Labem vlastní ve svých sbírkách téměř 730 vzorků
minerálů a hornin z Mariánského vrchu. Nejznámějším místním minerálem je
natrolit, který tvoří až 60 % objemu horniny. Vyskytuje se ve formě
charakteristických hnízd křehkých jehlicovitých krystalů barvy většinou
čiré, bílé, růžové či šedé. Drobné krystalky porůstají stěny dutin po
unikajících plynech z doby tuhnutí magmatu, na ně pak často nasedají
krystaly dalších minerálů. K dalším typickým minerálům náleží apofylit a
kalcit. Méně hojnými minerály jsou bezbarvý opál (hyalit), bílý
analcim, nažloutlý thomsonit či aragonit. Zajímavostí je pak
mikroskopický minerál ze skupiny granátů popsaný roku 1906, nazvaný
„hibschit“ podle geologa J. E. Hibsche. Je vázán (spolu s Ti-granátem)
na metamorfované zóny na kontaktu vulkanické horniny s okolními
slínovci.
