PO STOPĚ KARLA MAYE

ÚSTECKÉ INSPIRACE KARLA MAYE

Vinnetou cválá na svém černém koni hlubokým labským údolím. Nad hlavou se mu vypíná zřícenina středověkého hradu Střekov a na horizontu před ním vydávají kouřové signály komíny chemických továren blízkého Ústí nad Labem. Tak by mohla vypadat scenérie filmového cyklu o legendárním indiánském náčelníkovi, kdyby se drželi filmaři striktně knižní předlohy. Duchovní otec Vinnetoua saský spisovatel Karel May do svých dobrodružných románů vtělil mnohé motivy  z pobytů v Čechách. Nahrazoval si tak neznalost skutečných reálií divokého západu. Vždyť Severní Ameriku poprvé navštívil až v roce 1908, sotva čtyři roky před svou smrtí, tedy v době, kdy už měl naprostou většinu svých románů sepsánu a vydánu. V Chorvatsku, kde se natáčelo nejznámější filmové zpracování mayovek, patří kulisy příběhů náčelníka Apačů k největší turistickým atrakcím země. Je to trošku nespravedlivé, neb románové prostředí nejslavnějších příběhů divokého západů leží zcela mimo zájem veřejnosti a cíleně ho vyhledávají jen nejdetailnější znalci Mayova díla. Na útěku Roku 1869 uprchl v Sasku přímo z vězeňského transportu usvědčený pachatel řady drobných krádeží jménem Karl May. Azyl hledal v Čechách. Panovala drsná zima, když ho prokřehlého, bez pětníku v kapse legitimoval 4. ledna 1870 v jedné opuštěné stodole u Valkeřic na Děčínsku místní četník. Budoucí stvořitel dobrodružných snů pro milióny čtenářů se mu představil pod falešným jménem Albín Wadenbach. Předložil krásnou leč nevěrohodnou historku, že je plantážníkem z ostrova Martinik, své jmění za mořem určil na nějakých 20 tisíc dolarů amerických a doplnil několik podrobností o pěstování tabáku i vanilky. Rezignoval až před policejní fotografií zaslanou z Drážďan. Následovalo vydání do Saska a čtyřletý žalář.

Cesta ke spáse Poté, co si odpykal trest, sehrál sever Čech opět důležitou roli v Mayově životě. Roku 1875 dostal v Ústí nad Labem druhou šanci, která ho konečně nasměrovala na poctivou profesní dráhu a  umožnila mu plně využít svého talentu bezbřehé fantazie. V drážďanském nakladatelství H. G. Münchmeyer získal své první místo redaktora, které však za nedlouho opět ztratil. Pomohla mu známost  z nakladatelství s Ústečanem Franzem Eduardem Krügerem a na jeho doporučení získal May náhradní místo odpovědného redaktora odborného časopisu "Schacht und Hütte" (Důl a Huť), který vydával otec Krügera Christoph Friedrich, známý ústecký nakladatel  a knihkupec. To s největší pravděpodobností znamenalo dočasný přesun do ústecké redakce, takže už tehdy měl šanci se dobře seznámit se scenériemi labského údolí  a později je vtělit do svých románů. Návrat do Ústí Rozeklaná skaliska domoviny Apačů připomínají Průčelskou rokli mezi Brnou a Němčí na okraji průmyslového města Ústí nad Labem. Romantické vodopády v okolí Stříbrného jezera pak zase mohly čerpat inspiraci z 12 metrů vysokého Vaňovského vodopádu, hned na protější straně Labe. Tyto reálie spisovatel detailně poznal roku 1897, kdy strávil pět týdnů v dodnes existujícím penzionu Srdíčko, tehdy německy „Herzig“ ústeckého restauratéra Ernsta Herziga z Brné. Jeho pokoj skýtal nádherný výhled do labského údolí a stal se načas pracovnou slavného spisovatele. Psal dnem i nocí při mihotajícím světle petrolejové lampy. Pracoval s takovou intenzitou jako nikdy předtím ani potom. Za dobu pobytu v Srdíčku napsal knihu o 620 tiskových stranách. Nazval ji Vánoce. Vedle psaní určitě nevynechal příležitost čerpat inspiraci v okolní krajině, skýtající úchvatné přírodní scenérie jako vystřižené z představ Středoevropana  o divokém západě. Patří mezi ně právě Průčelská rokle či Vaňovský vodopád, ale třeba také Trpasličí kameny, Vysoký Ostrý aj.

České Vánoce České inspirace Karla Maye se koncentrovaly do jeho románu Vánoce. Z velké části se dokonce zcela přiznaně odehrává na českém území. Pojednává o výpravě dvou chudých saských studentů do Čech, která je předehrou dramatického příběhu na americkém kontinentě,  kde nechybí hrdinové Vinnetou a Old Schatterhand. Vánoce patří k méně známým Mayovým dílům,  ale z pohledu badatelů o  spisovatelově životě jde  o mimořádný román. Jedna z hlavních postav totiž nese naprosto zřetelné autobiografické znaky a autor sám se s ní nezakrytě ztotožňuje. Vlastně popisuje mládí hrdiny divokého západu Old Shatterhanda, za kterého se May po určité období programově vydával.   Epizoda z Čech se odehrává v zimě a přináší popis svízelného života nemajetných studentů.

Krajinou kulisu sice tvoří Krušné hory, ale mayologové jsou přesvědčení, že autor popisuje své drsné prožitky z  přelomu roku 1869 a 1870, kdy prchal před zákonem a potloukal se po zasněžených vrcholcích Českého středohoří. Ve Vánocích vystupuje i  několik „českých“ postav. Třeba hospodář Franz Scholz a jeho žena Anna, které náhodně navštívil Karel May v Sokolově v roce 1897 při své krátké poznávací cestě z Chebu do Chomutova. Především však stojí za pozornost postava ctižádostivého studenta hudby se jménem Krüger, jenž svému talentovanějšímu spolužáku ukradl ze šuplíku partituru se skladbou a vydával ji před učitelem hudby za svou. Jeho lest ale učitel prohlédl a nezbedného studenta potupil tím, že nechal skladbu vydat tiskem se jménem pravého autora. A tím nebyl nikdo menší než spisovatel Karel May. Je víc než jisté, že inspirací postavy byl právě Ústečan Franz Eduard Krüger. Veskrze špatný charakter Krügera ve Vánocích může naznačovat, že si touto cestou May se svým bývalým zaměstnavatelem vyřizoval nějaké účty z minulosti. Osud románového Krügera potupně vrcholí tím, že se stane cirkusovým muzikantem a vezme si klaunovu sestru.