Ve sbírkách Muzea města Ústí nad Labem se nachází celkem deset vějířů. Až na jeden, který je nyní zapůjčen do Regionálního muzea v Teplicích, je nyní vystavena celá kolekce vůbec poprvé. Jak se vějíře do sbírek muzea dostaly? Nejstarší vystavené vějíře pochází z 18. a ze začátku 19.století, ty se dostaly do muzejní sbírky v roce 1946 jako součást konfiskovaného majetku rodiny Ledebur-Wicheln. Původně se vějíře nacházely na zámečku v Telnici, který tehdy Ledebur-Wichelnům patřil. Tyto vějíře reprezentují ukázku aristokratické oděvní kultury.
Další tři vystavené vějíře z let 1880 až 1900 darovala do sbírek muzea v
roce 1933 paní Blumentrittová z Ústí nad Labem, ty spolu se secesním
vějířem Marthy Schichtové z roku 1903 reprezentují především vyšší
měšťanskou kulturu své doby.
Vějíře znaly všechny starověké kultury, v
Evropě byly rozšířené především v jižních oblastech. Původně sloužily
nejen k ochlazování vzduchu u obličeje, ale také k rozdělávání ohně,
odhánění hmyzu nebo dokonce jako zbraň. V roce 1578 ho Kateřina
Medicejská přivezla jako novinku do Francie a od té doby se vějíř stal
také symbolem luxusu a vysokého společenského postavení. Zatímco pevné
vějíře postupně vymizely, dodnes se vyrábí vějíře skládací. Vrcholem
rozšíření vějířů v Evropě bylo 18. a 19.století.
