V únoru 2020 daroval Ústečan Karel Groš Muzeu města Ústí nad Labem soubor 325 fotografií z pozůstalosti své matky – významné operní pěvkyně Ludmily Škorpilové-Grošové (19. 3. 1936 Praha – 1. 3. 2016 Ústí nad Labem), dlouholeté sólistky ústecké opery, kterou dobře znalo i obecenstvo jiných českých i německých operních scén a koncertních pódií. Značná část fotografií dokládá neobyčejně široké spektrum rolí, které za svou dlouhou pěveckou kariéru (1959 – 1998) ztvárnila. Ředitel Muzea města Ústí nad Labem Václav Houfek k daru uvedl: „ Je to jedinečný materiál, který dokumentuje dějiny ústecké opery. Ústecké muzeum děkuje dárci za to, že dal výše uvedené rodinné památky odborné i laické veřejnosti tímto způsobem k dispozici."
K osobnosti umělkyně se vyjádřila také známá historička ústeckého muzea Jana Hubková: „Její sametový hlas tmavého zabarvení a mimořádného rozsahu jí umožňoval zpívat nejen altové a mezzosopránové, ale i sopránové role. Byla ozdobou oper B. Smetany (panna Róza, Anežka), A. Dvořáka (Ježibaba, cizí kněžna, Káča) a L. Janáčka (Kostelnička, Varvara), uplatnila se v mozartovském (Cherubín, Elvíra), verdiovském (Azucena, Eboli, Fenena) i wagnerovském (Brangäna) repertoáru, zazářila jako Carmen a vzbudila pozornost jako Olga v Čajkovského Evženu Oněginovi nebo královna Alžběta v Donizettiho Marii Stuartovně. K jejím oblíbeným rolím patřil i Oktavián v Růžovém kavalírovi R. Strausse. Nevyhýbala se ani moderní opeře, jako Kateřina z Ludanic v Zuzaně Vojířové od Jiřího Pauera vystupovala jak v Ústí, tak na prknech Národního divadla.“
Některé fotografie dokumentují každodenní provoz divadelních zkoušek, práci orchestru s různými dirigenty, koncertní aktivity zpěváků i členů orchestru, nechybí ani fotografie s věnováními hostujících celebrit. Dokumentovány jsou i významné počiny ústecké éry dirigenta Františka Vajnara – např. nastudování Verdiho „Rekviem“, které pak ústecká opera každoročně uváděla i v Terezíně jako připomínku uvedení této duchovní skladby internovanými židovskými umělci pod vedením R. Schächtera. Altový part v podání Ludmily Škorpilové byl stejně nezapomenutelný jako výkony některých sólistů (např. K. Berman), kteří sami terezínským ghettem prošli. Cenné svědectví o životě na Ústecku poskytují i fotografie ze soukromí umělkyně, která navzdory nabídkám ze zahraničních scén zůstala ústeckému divadlu věrná a svým uměním kultivovala prostředí našeho města. Jako spolehlivá sólistka a nekonfliktní kolegyně byla pilířem operního souboru v době, která počtem premiér i úrovní představení patřila ke zlatému věku ústecké opery. Darovaný soubor fotografií je významným příspěvkem k zmapování kulturního života v Ústí nad Labem od 50. do 90. let 20. století. Snímky pocházejí od několika profesionálních i amatérských fotografů, mezi nimiž zaujímá čestné místo také ústecký Karel Gottstein.
